Migrant Birds (2020)
TootArd
Glitterbeat Records
08.11.2020 | Jak znělo v 80. letech arabské disko? Nové album skupiny TootArd dokládá, že báječně.
Elektrické varhany přizpůsobené čtvrttónovým stupnicím maqam vtáhly od 70. let arabskou hudbu do moderního dění a revoluci později dokončily speciální „orientální“ syntezátory s bohatým rejstříkem zvuků tradičních nástrojů a rytmů. Kluby na Blízkém východu a v Maghrebu duněly arabským diskem, rytmickou náloží svého druhu, ze které dnes čerpá experimentální arabská elektronická hudba. Od té si skupina TootArd drží odstup, určitě v sobě ale nezapře rockovou minulost, takže její disko výhradně tanečním potřebám tak úplně neodpovídá, i když s vámi zatřese, jak jen to jde.
U TootArd z Golanských výšin se toho dost změnilo: z původní pětice zbyli pouze bratři Hasan a Rami Nakhlehové, kytary vystřídaly syntezátory a tuarežský sound přecházející do reggae odsunul do pozadí obdiv k arabskému disku 80. let, hudbě se kterou bratři vyrůstali.
Na předchozím albu Laissez Passer skupina osvětlila, co to znamená žít na Golanských výšinách, Izraelem od roku 1967 okupovaném syrském území a tudíž bez statusu právoplatných občanů, navíc zbavených možnosti volně cestovat. Na novince touhu svobodně se rozletět bratři vyjadřují jak názvem Migrant Birds, tak hudbou, ztrácející zábrany vydat se globálnějším popovějším směrem. Pohlcuje ze dvou důvodů: tanečně a dávkováním melancholie v poetických textech o domově, milostném tanci v kapce rosy a emigraci, která je lepší než pomalá smrt. Hodně skladeb vypráví o nešťastné lásce a v Pretty Woman si třeba dívka stěžuje: „Vlétl jsi mi do hlavy jako pták. Uhnízdil se v mé mysli, ukradl mé city a beze slova utekl.“
(pro Český rozhlas)
Jiří Moravčík
