Good Souls, Better Angels (2020)
Lucinda Williams
Highway 20 Records
05.11.2020 | Aby bylo jasno, americká bluesrockerka světu dává pořád šanci, i když se prý v těžkých časech rozpadá a ji to bolí. Na právu mluvit o tom co vidí, ale trvá a v tomto ohledu na novém albu nezklamala, jenom nás konfrontačním tónem opravdu hodně zaskočila.
Nic tak naštvaného jsme od ní předtím totiž ještě neslyšeli a extrémně tvrdý zvuk nedávající skoro žádný prostor melodiím, připomíná zuřivý útok kytarové kavalérie. Co přijde potom, nedokáže Lucinda odhadnout, s bezprostřední nadějí má ale ve skladbě Bad News Blues velký problém: „Špatné zprávy visí ve vzduchu, leží na zemi, chodí po schodech, čtu je v novinách, sleduji v televizi, bez ohledu na to kamjdu, jsou všude. Kdo může věřit lhářům, šílencům, bláznům, zlodějům a pokrytcům?“
Grammy mnohokrát oceněná rebelka dávala s burácivou kapelou už na předchozích albech na vědomí, že se blíží něco hodně zlého. Většinu i tak ladila osobně: řešila na nich povětšinou milostné trable. Pak se zamilovala, vzala si manažera Toma Overbyho a přestala vnímat rozdíly mezi Bohem a Satanem; jinými slovy, jako v kotli v ní začaly vřít těžké pochybnosti. „Měj soucit s každým, koho potkáš, a to i v případě, žes ho potkat nechtěla," vštípil jí otec, uznávaný básník a universitní profesor Miller Williams, jenomže nepočítal s tím, že s leckým dcera soucit odmítne.
„Lidé mi říkají: „Drž hubu, zpívej a nepleť se do politiky, to není tvoje práce.“ Odpovídám jim, sorry, ale to je moje práce,“ řekla Lucinda, patřící do první linie Trumpových nepřátel. Jméno „nejhoršího prezidenta v historii Spojených států“, ale ve skladbě Man without A Soul nevysloví, musí nám stačit charakteristika: „Lhář, chamtivec a bezcharakterní muž bez duše plný nenávisti.“
Album požehnali Robert Johnson, Flannery O'Connor, Nick Cave a Patti Smith, tím se Lucinda netají. Přiznává také, že nedokáže napsat melodický protestsong jako Bob Dylan a tak se s manželem Tomem Overbym a kapelou Buick 6 rozhodli pro zvukově devastující bluesrock, přecházející v atmosféře jižanské gotiky občas do psychedelie a punku. O zastřeném, drsném hlasu Lucindy se vždycky říkalo, že zní jako nářek z půlnočního baru, kde zrovna někoho zastřelili a přezdívalo se jí Opilý anděl, teď, v sedmašedesáti letech a při jejím rozpoložení, už přirovnání docházejí. Zkrátka vrčí a naříká jako vzteklý pes, zvlášť když zpívá o domácím násilí, depresích, ničení přírody a politických klaunech.
Přesto album končí motlitbou Good Souls, druhem prosby k dobrým duším a andělům: „Pomozte mě v temných dobách zůstat nebojácnou a silnou.“
Tornádo jim odneslo střechu, pak přišla pandémie, frustrace z Trumpa vrcholila a tak se zeptala manžela: „A ted přijde co?“ Lakonicky odpověděl: „Kobylky?“ To už měla album natočené a ještě že tak, protože pak už bychom asi poslouchali ódu na apokalypsu, a na tu od Lucindy zatím nejsme připraveni.
(pro Český rozhlas)
Jiří Moravčík
