Ngiwu Shwabada (2020)
Sibusile Xaba
Komos Records
05.11.2020 | Kytarový jazz folk pro astrálně vnímavé posluchače.
Vystavené v závěru testu spirituální naladěnosti: osmnáctiminutový jam se saxofonistou Shabakou Hutchingsem vás totiž buď pohltí, aniž byste tušili proč, nebo donutí utéct. Ne že by zbytek skladeb probíhal snadněji, jedná se ale o extrém. Zpívající, expresivně scatující a mumlající akustický kytarista rozmělňuje tradici zulských bluesových trubadůrů stylu maskandi, avantgardní jazz malombo Philipa Tabaneho a vlastní víru, že byl Stvořitelem vybrán, aby šířil lásku a štěstí. A přestože sám prý rozhoduje o tom, na co zrovna myslí, druhým dechem dodává, že většina halucinačních a freejazzových inspirací vzešla z jeho snů. Tohle se lehko píše, však to také přitahuje pozornost, už hůře ovšem vysvětluje. Na festivalu Le Guess Who? během Xabova koncertu zaznělo: „Tohle nedám, vůbec tomu nerozumím, ale počkám si, jak to dopadne.“ To ta kytarová virtuozita: bluesová, jazzová, animální, fingerpickingem střeva trhající a nemálo podobná mentorovi Tabanemu, spoluhráči Herbie Hancocka nebo Milese Davise, o kterém Tabane tvrdil, že hraje jako on a ne naopak. Tabaneho se vyplatí naposlouchat, protože poznání odvrácené, experimentální strany jihoafrického jazzu se nikdy nemůže ztratit a větší smysl vám pak dá i Xabova hudba; stejně tak Hutchingsova letitá přítomnost v Jižní Africe. Se zpěvákem Kholofelo Naftalim Mphago se Xaba v textech točí okolo zulské spirituality, zdravého nacionalismu, postapartheidu a vesmírných úvah, kterým pravděpodobně rozumí asi jen on sám. O probírání nylonových strun už Xabo mluví sporadicky, a víme proč: maskanda kytaristé před konkurencí vždy důsledně tajili způsob autentického ladění a neměli rádi, když jim někdo kouká na prsty. Když v časech apartheidu chytila policie v noci člověka, který jim tvrdil, že je muzikant, ještě předtím než vytáhl průkaz, musel jim to dokázat. Nejjednodušším způsobem: zahrál jim, a pokud šlo o maskandi kytaristy, žádné doklady nepotřebovali. Jako oni nehrál nikdo.
(pro UNI)
Jiří Moravčík
