Rejoice (2020)
Tony Allen & Hugh Masekela
World Circuit
05.11.2020 | Jihoafrický jazz Hugh Masekely je trochu jiná kategorie, a pokud ho spojil s afrobeatovým bubnováním Tony Allena, znovu se částečně vrátil „na tlustý obláček, ze kterého nejde vypadnout“.
Respektive do nigerijského Lagosu, kam v 70.letech utekl před vězením z USA, aby se „jako matador přiblížil k bláznivému býkovi těsně před zabitím“, rozuměj, padl do náruče Felu Kutimu, nemlich tomu samému rebelovi, se kterým sdílel zájem o americkou hudbu. Užil si v Lagosu svoje a přátelství s Tony Allenem udržoval, jenomže tyhle dvě těžké váhy africké hudby nebyly nikdy pány svého času, takže se do studia společně dostaly až v roce 2010. A protože následně měli oba muzikanti znovu práce až nad hlavu, nahrávky šly k ledu. Šéf labelu Nick Gold se k nim po smrti Hugh Masekely v roce 2018 vrátil a s Tonym a zástupci nové generace britského jazzu – baskytarista Tom Herbert, klávesista Joe Armon-Jones, kontrabasista Mutale Chashi a saxofonista Steve Williamson – album s výstižným názvem dokončili. Na původních názvech a textech Masekely prý nic nezměnili a podle Tonyho směs jihoafricko- nigerijského swing jazzu jen na afrobeatovém základu zlehka podusili; bez zmínky a vkladu nové party. „Text skladby Weland Landed by měl oslovit mladé lidi ve věku 17, 18 a 19 let, kteří pomalu stárnou, zjišťují, kdo jsou, a uvědomují si, že jejich generace je na řadě, aby to nakopla," vysvětlil Tony Allen, společně s Masekelou zpívající také v Never (Lagos Never Gonna Be the Same), kdy afrobetové groove prosvěcuje kravský zvonec a volání „without Fela”. O čem je v zulštině zpívaná Robbers, Thugs and Muggers asi není nutné vysvětlovat, natož fantastické trumpetové vyznání tehdy teprve rok úřadujícímu presidentovi Obama Shuffle Strut Blues. Co se odehrávalo ve studiu, nám dnes řekne jen Tony, jemné funky Jubulani (Rejoice, Here Comes Tony), ale dokládá, že si ho tehdy Masekela užíval: „Buďme štastní, je tady Tony a hraje na bicí.“ Velmi příjemné album.
(pro UNI)
Jiří Moravčík
