Undress (2019)
The Felice Brothers
Yep Roc Records
02.01.2020 | Tenhle svět se nemůže zdát ani slepým ptákům
S politiky mají kříž všude na světě a Spojené státy aktuálně s Trumpem docela velký. Folkrocková skupina The Felicity Brothers z této nepěkné americké éry odvozuje vyznění nového alba. "V tom politicko-sociálním chaosu je těžké najít jednoduché řešení, snad jedině, kdyby se všichni svlékli do naha a Mike Spence si dal s Trumpem pořádného francouzáka," přemýšlejí nahlas bratři Ian a James Felice.
V uplynulých čtrnáci letech se The Felice Brothers úspěšnými alby přiblížili špičce amerického folkrocku bez nutnosti zaprodat se mainstreamu. Definici úspěchu si bývalí newyorští buskeři určili sami, snad proto je leckdo označil za „druhý příchod Boba Dylana". Odmítli prodávat skladby do reklamy a když jim kdysi vlivný producent Rick Rubin nabídl spolupráci na albu, než by pracovali u něho v Los Angeles, kde se necítili dobře, natočili si ho sami doma. Ne vždycky se dařilo: hurikán Irena jim spláchl studio a část majetku, na koncertech to nejiskřilo, navrch začaly mít osobní projekty a v roce 2017 nakonec kapelu opustili dva členové i třetí bratr Simone. Takže s albem Undress Ian s Jamesem vlastně začínají znovu: s novým bubeníkem Wille Lawrencem a hodně uznávanou baskytaristkou Jesske Humme.
Smutnější, ironičtější a humornější texty jsme od nich snad ještě neslyšeli a vytáhli se i hudebně: v nejistých amerických časech tak trochu připomínají našlápnutého Bruce Springsteena; a nejvíc v úvodní skladbě Undress s hostujícím saxofonistou Geoffem Vidalem: „Republikáni, demokraté, evangelíci, bankéři z Wall Street a Kellyanne Conwayová, svlékněte se."
V nádherné Special Announcment se pak sarkasticky opírají do trumpovské slibotechny: „ Až se stanu presidentem, na kopci vyroste víc borůvek a na desetidolarovce bude obrázek Charlie Parkera."
U The Felice Brothers pozbývá smyslu srovnávat s minulostí. Ačkoliv na folkrockovém zvuku změnili minimum a pořád se pohybují na sinusoidě jemného folkování s fantastickými vokály, dylanovského rocku, Americany a punku, slyšíme daleko víc odhodlanou kapelu, přiznávající, že tomuhle světu moc nerozumí, takže než by se podřídila, zařídí se raději podle sebe. Zpívají o tom v pomalém smutnění Poor Blind Birds: „Tehle svět není to, co by se mohlo zdát slepým ptákům."
Závěr je zdrucující a ponurý: skladba Socrates, inspirována poezií sanfranciského básníka Jacka Spicera, sice upomíná na poslední hodiny před popravou umělce protivícího se systému psaním nevhodných písní, analogii s řeckým filosofem ale moc nehledejme. Ian zpívá spíš o moderním kapitalismu:„Zdravím tyrana. Zdravím moderní stát. Zdravím dolar."
(pro Český rozhlas)
Jiří Moravčík
