Kharifa (2019)
Habib Koité
Contre Jour
02.01.2020 | Grioti zůstávají v Mali správci paměti, ale pokud jde o přímou kritiku, odvolávají se raději na kodex historických královských bavičů: „Hudba je hudba a politika politikou."
V éře sociálních sítí navíc roli těch co zoufale křičí SOS, přenechali raperům, po celé západní Africe nejvlivnějším hybatelům společnosti. Habib Koité z váženého griotského rodu nikdy ve svých skladbách necenil na vládce zuby, to nebyla jeho parketa. Vybízel spíš, což se vlastně u griota tak nějak předpokládá, k národnostní pospolitosti a v mnoha dialektech zpíval o naprosto elementárních věcech a zdůrazňoval vztah k domovu - symbolu klidu, co dává životu smysl. Nedivme se tomu, vždyť větší část roku strávil na turné po světě a do Mali se vracel na pár měsíců.
Proslul propojením západoafrické griotské tradici se západním rockem a blues a jeho hudbu Malijci považují za smířlivé zprávy, při nichž se dá tančit. Nové album nazval Kharifa, což překládáme jako „co mi bylo dáno, to vám svěřuji" ve stejnojmenné skladbě nabádá k zodpovědnosti postarat se o děti, které nám to ve stáří musí oplatit. A to samé prý platí pro sousedské komunity, jakési záchranné sítě pro opuštěné a slabé. „Pomáhat si a obětovat se je mise, která nám byla svěřena," zpívá Habib. Jinde pak upozorňuje, že zdrojem nesnášenlivosti je neznalost a neochota se setkávat. Oslavuje mandinské předky, velkou gritoskou zpěvačku Fanta Damba, vzdává čest prvnímu malijskému presidentovi Modibu Keitovi a chudobu, nezaměstnanost a špatné životní prostředí Bamako dává za vinu přelidněnosti z důvodů přílivu nešťastníků ze stále neklidného severu země, kteří v hlavním městě hledají bezpečné útočiště.
Smířlivému tónu odpovídá hudba, řekněme konzervativní afropop s vynikající Habibovou kytarou a vkladem mnoha malijských hostů mezi kterými září legendární hráč na koru Toumani Diabaté nebo zpěvačka Amy Sacko.
Jiří Moravčík
