Niafunke (2019)
Hama Sankare
Clermont Music
02.01.2020 | Pouštní blues napodruhé
Dvacet let tomu letos bude, co malijský kytarista Ali Farka Touré natočil album Niafunke. Je zbytečné opakovat, že přelomový status mu pomohli dodat také perkusista Hama Sankare, kytarista Afel Bocoum a hráč na jednostrunné housle njarka Yoro Cisse. Loňské debutové album Ballebe úchvatného hráče na calabash ani tolik neproslavilo, hvězdou už byl dávno, svět zůstal spíš zaskočený odvahou skoro sedmdesátiletého Sankareho vystoupit ze stínu a promluvit sám za sebe. Název novinky Niafunke by neměl svádět k domněnce o lísání se k Tourého legendě, Sankare ho zvolil z jiného důvodu: situace na severu Mali zůstává pořád napjatá a do názvu nového alba Niafunke, Toureho domovského města ležícího poblíž Timbuktu, vložil Sankare naději na návrat k dobám, kdy Niafunke symbolizovalo staleté soužití černých Afričanů, Tuaregů a Arabů, násilně přetržené válkou v roce 2012.
Texty Hama Sankareho dávné časy pospolitosti na severu Mali znovu a možná ještě víc na novince Niafunke zdůrazňují. Volá také po respektování žen a dětí, varuje před falešnými sliby a v neposlední řadě se modlí za mír na severu Mali. Skladbu od skladby tomu podřizuje: syrové pouštní kytarové blues proto střídá s afropopem nebo akustický laděnými gritoskými eposy. Bocoum s Cissem perkusistovi stojí po boku, ale stěžejní práci tentokrát odvádí mladý kytarista Oumar Konate.
Jiří Moravčík
