The Lines We Draw Together (2019)
Rowan Rheingans
Red Dress Records
31.12.2019 | Je důležité vědět, kdo tu byl před námi a kdo přijde po něm.
Debutové album nezná kompromisů a anglickou folkařku Rowan Rheingans řadí mezi umělce pokládající na pozadí historických hrůz a vzestupu krajní pravice ty nejméně příjemné otázky.
Brexit na reputaci Británii nepřidal a vládnoucí politika se pro umělce stala ještě snadnějším terčem než předtím a jestliže se kdysi tradovalo, že anglické folkové kluby poskytují levnou péči o duševní zdraví, dnes se z nich spíš vypotácíte s přesvědčením, že vlézt tam nebyl zrovna dobrý nápad: ne každý bolestné vzpomínky a předpovědi zasazené navíc do nekompromisně experimentálního zvuku vydýchá. Cenami a obdivem posetá folkařka Rowan Rheingans ale metaforicky varuje: „Raději si dnes udělejme čas pro smutek, než bychom zítra poslouchali temné písně.“
Zpěvačku, skladatelku a multiistrumentalistku Rowan Rheingans už dlouho registrujeme v nevšedních skupinách Lady Maisery, The Rheingans Sisters a Songs of Separation. Dvakrát zvítězila v anketě BBC Radio 2 Folk Awards a kritika ji považuje za autorku písní dávající do rovnováhy radost s bolestí. „Je důležité vědět, kdo tu byl před námi a kdo přijde po něm,“ tvrdí Rowan.
Její onewoman show Dispatches on the Red Dress je intimní hudební esejí vycházející ze vzpomínek na německé prarodiče, zahrnující nástup nacismu, trauma druhé světové války a děs spojeneckých zajateckých táborů, v nichž za strastiplných podmínek zemřely po roce 1945 statisíce Němců. Divadelně hudební představení pak Rowan převedla do formy alba The Lines We Draw Together s potřebou „vytěžit z příběhu prarodičů něco užitečného a varujícího pro dnešek a položit si zároveň otázku, jestli naději do budoucna můžeme najít v nejčernějších dílech naší historie“.
Listovala také v denících Etty Hillesum, mladé holandské Židovky, která zemřela v Osvětimi. Z jejích veršů „obloha se hemžila ptáky / uprostřed vlčích máků se posadily dvě staré ženy a slunce jim ozařovalo tváře / a pak došlo k hromadné vraždě“, vyšla Rowan ve skladbě What Birds Are.
Ohromnou emoční sílu skladbám poskytuje úsporný doprovod, ústící do pocitu, že jste právě slyšeli něco hodně divného a přitom krásného. Rowan s banjem a houslemi doplňují hudebníci rozdílných žánrů: klarinetista Jack McNeill přišel z klasiky, velšký kytarista Dylan Fowler je doma ve folku i rocku a perkusistu Laurence Hunta známe z alb Elizy Carthy a Lisy Knapp. Znepokojující zvuky, šumy, ambientní podkres a drone jdou za avantgardním elektronikem Robem Bentallem a produkce se ujal jeden z nejrespektovanějších – Andy Bell.
(pro Český rozhlas Ostrava)
Jiří Moravčík
