A Universe that Roasts Blossoms for a Horse (2019)
Širom
Glitterbeat
31.12.2019 | Vymýšlet imaginární hudbu, vstřebávat podněty z celého světa a ve změti propletených linií mezi nimi navazovat spojení nedávající na papíře smysl, představuje na současné hudební scéně velmi silnou tvůrčí linku.
Rozlišujme ale: narazíme přitom také na sběratele nástrojů s otravnou potřebou rozeznít i ten nejposlednější v domnění, že si tak získají lásku Matky země, i na ezoterické pseudošamany pletoucí páté přes deváté a maskující uměleckou bezradnost nabídkou vstoupení do tajuplných krajin. Emocionálně abstraktní hudbu zahrnující vlivy snad z celého světa, o které si můžete myslet cokoliv a pravdě se nevzdálíte, hraje také slovinské trio, jenomže tomu jeho postoj věříte, i když vám to pravděpodobně chvíli potrvá. Na první dobrou totiž Širom nefungují a nemají to ani v plánu. Takhle nepřemýšlí.
Nedrtí nás jakýmkoliv groovem, nýbrž zvolna přesouvají do přírody. A to doslova: spjatost s rodným krajem je pro tvorbu Any Kravanja, Samo Kutina a Iztoka Korena zásadní a přímo uprostřed něho vzniklo předchozí album I Can Be a Clay Snapper. Přímého kontaktu se slovinskou tradiční hudbou se nedočkáte, to spíš ohlasů z Indie, severní Afriky, Asie nebo Bali. Podobných a zeměpisně ještě zdaleka rozšířenějších inspirací se nevzdávají ani teď.
Širom nepřitahují pozornost k desítkám akustických nástrojů: vše u nich směřuje k vytvoření unikátního, často kontemplativního zvuku. Nehrají složitě, nemistrují, propleteni intuitivně dohromady však docházejí k působivě strukturovaným dlouhým kompozicím – na albu jich najdeme pouze pět – stojícím na improvizaci a momentálním rozpoložení. Pátrat po tom, proč niněru střídá gamelan, třístrunné banjo loutna brač a kuchyňské nádobí či dřevěný balafon není podstatné, zato přiznat si, že takové nástrojové kontrasty nevnímáte už ano. Přestanete zároveň hloubat nad tím, proč mu dali název Vesmír, který peče koňům květy. Pravděpodobně to nevědí ani oni, přišlo to zřejmě s hudbou.
(pro UNI)
Jiří Moravčík
