Henryk Górecki: Symphony No. 3 (2019)
Beth Gibbons
Domino Recording
31.12.2019 | Toho varšavského koncertu se polský skladatel Henryk Górecki nedožil, nicméně ze způsobu, jakým Beth Gibbons uchopila jeho Symfonii žalostných písní č. 3 z roku 1977, by se nepochybně zaradoval.
A co my víme, třeba pronesl ta samá slova, s nimž okomentoval naprosto nečekaný celosvětový úspěch symfonie: „Možná v té skladbě lidé našli něco, co potřebovali - možná jsem pro ně objevil něco kdysi ztraceného."
Nahrávka s americkou sopranistkou Dawn Upshawovou vyšla znovu v roce 1992 a stal se z ní doslova komerční trhák, protože přes milión prodaných alb není jen tak. Navíc se bavíme o díle spirituálního minimalisty, třívěté skladbě uvozené do děsivých časů druhé světové války, přetékající žalostí, smutkem a osudovým pláčem matky truchlící nad ztrátou syna.
Jazykově nevybavená a v notovém zápisu se ztrácející Beth Gibbons čelila obrovské výzvě: ke klasickému sopránu má její hlas dost daleko a zpívat symfonii v polštině je tvrdý oříšek i pro největší odvážlivce. Dokonce prý i pro samotné Poláky, jak tvrdí operní korepetitorka Anna Marchwińska, která Beth týdny fonetickou metodou učila správnou výslovnost, vysvětlila ji význam textů a nakonec, pomocí speciálních značek, usnadnila Beth orientovat se v notovému zápisu. „Dobrý zpěvák dokáže zazpívat text i v čínštině nebo japonštině, jenom se do hudby musí emociálně ponořit, což se Beth podařilo," pochválil zpěvačku slavný polský skladatel Krzysztof Penderecki, který dirigoval Symfonický orchestr Polského národního rozhlasu.
A jak se k tak náročné výzvě Beth Gibbons dostala? Michał Merczyńsky, tehdejší ředitel Národního audiovizuálního institutu a Filip Berkowic, dramaturg festivalu Misteria Paschalia a Sacrum Profanum v Krakově, který v minulosti hostil Kronos Quartet, Kraftwerk, Aphex Twin nebo Sigur Rós, se rozhodli zkonfrontovat hudbu polských skladatelů s rockovou scénou a u symfonie původně mysleli na Björk. Přesto volba padla na Beth Gibbons.
Plachá, s veřejností a novináři nekomunikující, studiu se mnoho let vyhýbající zpěvačka před koncertem neskrývala obavy a podle Marchwińské bojovala s panikou, jak svým hlasem dostojí zadání dotknout se těch nejcitlivějších zákoutí posluchačských duší.
Větší část koncertu 29. listopadu 2014 ve Velkém divadle Národní opery Beth seděla se zrakem upřeným do partitury a na Pendereckeho. A jak dokazuje dokumentární film, který doplňuje koncertní album, viditelně rozechvělá. Strach a nutnost zpívat vlastním způsobem přesto proměnila v dechberoucí transcendentální zážitek, do kterého jakoby vložila temnotu rodného Devonu, kraje Psa baskervillského.
Jiří Moravčík
