El Hajar (2019)
Dudu Tassa & The Kuwaitis
Nur Publishing
31.12.2019 | Už potřetí rocker Dudu Tassa oponuje názorům, že stará arabská hudba, ke všemu zpívaná arabsky, nemůže být v Izraeli košer.
Nejen to: lícuje s elektrorockovým zvukem, smyčci a hlasy hostujících iráckých zpěváků. Legenda Iraq’n’rollu tím na albu El Hajar (Exile) nabírá na ještě uhrančivější síle. A poprvé také v mezinárodní distribuci, s nezbytnou informací o americkém turné s Radiohead, teprve po které se spousta lidí konečně chytla za nos.
Do 50. let nebylo v Iráku slavnějších a milovanějších muzikantů a skladatelů než bratři Daoud a Saleha Al-Kuwaity: patřil jim národní orchestr i rádiový éter a nikoho, ani v okolních arabských zemích, nezajímalo, že jsou Židé z Kuvajtu. Pak vznikl stát Izrael, přišla nucená deportace do Tel Avivu a na Hussainův příkaz výmaz jejich jmen ze všeho, kde byla zapsána. Hudba bratrů od té chvíle patřila lidu. Následný izraelský distanc měl neméně ponižující razítko s označením: hudba nepřítele.
„Kdybychom za mého mládí poslouchali al-Kuwaity, byli bychom na nejlepší cestě stát se sociálními vývrženci. Vzpomínám si, že jako dítě jsem křičel na rodiče, aby vypnuli rádio, protože jsem nechtěl, aby sousedé věděli, že doma posloucháme arabskou hudbu. Nebyl jsem sám, týkalo se to celé mé generace. Kulturu Izraele určovali přistěhovalci z Evropy a Ruska, arabští Židé do ní nepatřili,“ vzpomínal světoznámý izraelský hráč na loutnu oud Yair Dalal, jehož rodiče přišli z Iráku a kterého slyšíme ve skladbě Khadri El Chai se zpěvačkou libanonského původu Tamarou Shawki. V jiné – Al Hilwa W'al Murra – se k Tassovi přidává Ya'aqov Nashawi, jejíž rodiče přišli z Iráku.
Vinou předsudků se bratři, kterým kdysi leželi u nohou králové nebo egyptská zpěvačka Oum Kalthoum, nakonec živili prodejem nádobí, hraním na svatbách a teprve na sklonku života se dočkali omezeného uznání. Ještě když dědeček žil, musela se rodina dušovat, že na hudební dráhu se z ní nikdo neodváží. Matka Carmela to synovi vysvětlila jasně: „Hudba nás zradila.“
Neposlechl, to už víme. Stal se z něho velmi úspěšný rocker, a když v roce 2011 propadl nápadu na renovaci a vydání hudby al-Kuwaity, baskytarista a producent Nir Maimon jen vytřeštil oči: „Myslel jsem si, že se úplně zbláznil. Právě jsme dokončili v Izraeli hitové album a on přišel s divnými, arabsky zpívanými skladbami. Zeptal jsem se ho: opravdu to potřebuješ, stojí ti to za to? Alba Dudu Tassa & al-Kuwaitys se ale v Izraeli prodalo víc, než všech předchozích zpívaných hebrejsky dohromady. Zůstali jsme z toho v šoku.“
Al-Kuwaity měli muzikantského umu a nadčasových nápadů na rozdávání a Tassa... vnuk je prostě po nich, jen narozený ve znamení rocku a obdařený podmanivějším hlasem, ladícím s občasným melancholickým srdcerváčstvím. Při reinterpretaci skladeb nevyvolává duchy předků, ani nesleduje zarputile původní stopu, elektrobeaty, banjo nebo drsná kytara do instrumentáře dědečka a strýce přece nepatřily. Pozměnil harmonie i texty, citeru qanun podpořil violoncellem a zaujal postoj přesvědčeného strážce mostu mezi izraelskou a arabskou hudbou.
(Pro Český rozhlas Ostrava)
Jiří Moravčík
