Hollowbone (2019)
Kathryn Tickell
Magnetic North East
31.12.2019 | Stmívání nad Hadriánovou zdí
Pro zvukově unikátní malé dudy z Northumberlandu existuje na světě jediné synonymum: Kathryn Tickell. Doposud skvělá hráčka furt dokola odpovídala na dotaz, kde vlastně leží Northumberland, s albem Hollowbone ji čeká neméně všetečná otázka: proč překvapivě najednou tolik rocku, syntezátorů a bicích?
Běžné to pro ní není, to určitě ne, s novou kapelou The Darkening (Stmívání) k takovému obratu ale zavelet musela - ano, je v tom Brexit a narůstající nesnášenlivost k rozdílným názorům, ovšem co prý Kathryn registruje s největší nevolí, je opětovná snaha uzavřít se na ostrově před všemi problémy. Symbolika skladba Nemesis nám proto neujde: Kathryn se inspirovala dílem Mesomedese, řeckého otroka římského císaře Hadriána, tvůrce legendární kamenné zdi, oddělující Británii od severních území - jinými slovy, od skotských barbarů. „Žádné zdi nikdy ničemu neprospěly," říká Kathryn a dovolává se pomoci Nemesis, řecké bohyně spravedlivé odplaty, trestající třeba naduté zbohatlíky odvracející se od potřeb obyčejného lidu. Dosaďte si britské politiky a vše je jasné.
Unikátní zvuk dud Kathryn Tickell - říká se jim Northumbrian smallpipes - vychází z prostého faktu: melodická píšťala má uzavřený konec, takže když hráč prsty uzavře všechny otvory, na rozdíl od jiných dud naprosto ztichnou. Vzduch do vaku hráč vhání loktem a tři drone píšťaly s ojedinělým prstokladem, souvisejícím s malou vzdáleností otvorů, stojí za charakteristickým staccato zvukem, v hlasitosti daleko vzdáleném ryku běžných skotských dud. „Noty musí znít jako když hrášek vyloupnete z lusku a drone pak jako bzučení včel," řekl prý kdysi Kathryn jeden starý dudák a možná nejkrásněji to slyšíme ve skladbě Lindisfarne, poctě tzv. Svatému ostrovu, kam se dostanete pouze jen během odlivu. V tamním klášteře vznikl v 8. století nesmírně vzácný ilustrovaný Evangeliář z Lindisfarne, dílo mnicha Eadfritha napsané před pustošivým vpádem Vikingů.
Název alba Hollowbone vztahuje Kathryn k pohanskému šamanismu, k nádobě spojující pozemský svět s duchovním a ten samý předěl, akorát že mezi minulostí a moderní dobou, syntezátorem, sborovým zpěvem, zelektrifikovanou mandolínou a těžkou rockovou rytmikou, zdůraznila ve skladbě Aboot the Bush. Dielektem Geordie odzpívala The Colliers' Rant, známou hornickou píseň o ďáblovi, za nímž jde většina dulních pohrom.
Co si pamatujeme, má okolo sebe Katryhn, hrající také na housle, asi nejlepší kapelu a tím, že ji vévodí akordeonistka Amy Thatcher s houslistkou Kate Young, síla sborového zpěvu je zajištěna.
(pro Český rozhlas)
Jiří Moravčík
