Sefarad en el Corazón de Turquía (2019)
Mara Aranda
Juno Records
18.08.2019 | Nechte tchýni spadnout ze schodů
Kdyby se snaha španělské zpěvačky a hudebnice Mary Aranda měla definovat jako pouhá muzejní sběratelská mise sefardské hudební diaspory, těžko by předchozí album Sefarad en el Corazón de Marruecos – první ze zamýšlené pětice – zvítězilo v žebříčku Transglobal World Music Chart. Sefardští Židé hudbu tvořící podstatnou část jejich kulturní identity nezapisovali do not a na cestách po Středomoří, Malé Asii a Balkánu prošly písně od roku 1492, kdy byli Židé ze Španělska vyhnáni, mnoha lokálními proměnami a ladino, středověký hebrejsko-arabsko-španělský dialekt, často ustoupil jiným jazykům a z běžného života prakticky vymizel.
Nové album podchycuje život sefardských Židů v Turecku, kde žili v samosprávných komunitách, a i když se řídili osmanskými zákony, značná autonomie jim umožňovala udržovat židovské náboženské tradice, kulturu a doma mluvit ladino.
Hudba byla doménou především žen, to ony si z generace na generaci předávaly tradiční balady romancas, lidové písně coplas a středověkou monofonii cantigas. Mara Aranda nechává za doprovodu vynikajících hráčů na desítky tradičních nástrojů sefardskou hudbu ožívat do původní krásy – s připomínkou jejích vyšších cílů, přesahujících lidskou individualitu a čas. Aby také nedošlo k mýlce, že krutý se krutý osud vyhnanců z domova nutně v jejich hudbě zrcadlí: v písni Mi 'Sfuegra (Moje tchýně) Mara zpívá původní text: „Pokud jde o tchýni, nechte ji spadnout ze schodů, ustřihněte jí kus jazyka a nechte koktat, aby si uvědomila, jaký je člověk.“
Většinu skladeb pochopitelně znát nebudete, jednu ale přece jenom: El Dolor del Desenganyo se pod názvem Misirlou objevila v úpravě surfového kytaristy Ricka Daleho ve filmu Pulp Fiction, který si ji vypůjčil z řecké rembetiko úpravy, a přestože albová verze Mary Aranda zní samozřejmě zcela odlišně, můžeme se přesvědčit, jak sefardské písně neustále putují světem.
Jiří Moravčík
