History (2019)
Youssou N´Dour
Naïve Records
18.08.2019 | Má u finančního a mediálního magnáta ještě role griota váhu? Pokud se jmenuje se Youssou NʼDour a žije v Senegalu, otázka postrádá smysl.
V té zemi je nejvíc Bůh, pak ze slušnosti menší mezera a hned po něm Král mbalaxu. Tolik ke společenskému statusu superhvězdy moderní africké hudby; autorsky už je to dlouho horší: evidentní tvůrčí přešlapování a recyklování u NʼDoura nepřehlédnete ani kdyby vám za to zaplatili. Takže co, History do koše? No to snad ani ne, úplně všechno zase tak blbé na albu není, i z využití auto-tune se brzy oklepete…
Má být NʼDourovým pokusem o mezigenerační dialog reagující na globální mainstream: za zády má sice nedostižnou kapelu Le Super Étoile de Dakar a k dispozici své starší skladby, do afropopu vzor 2019 mu je však pomohli přebalit mladí elektropopaři z africké diaspory a americký sběratel Grammy, producent Matt Howe. Poprvé také NʼDour fanoušky nekádruje: ne jako v minulosti, kdy každé album vydával ve dvou verzích – západní a senegalské. Teď by se nejraději rozdal všem: nejpodlézavěji v Hello se švédsko-konžským zpěvákem Mohombim, autorem milostného cajdáku eurovizního střihu. Hodně zariskoval i s vlastní ikonickou skladbou Birima, od roku 2000 v podstatě národní hymnou: švédsko-senegalská popsoulová hvězdička Seinabo Sey ho navíc přemluvila k úpravě textu reflektující osud jejího otce. Ay Coono La a Salimata zase prošly rukama senegalského elektroproducenta Spotlesse a pamětník původních verzí zřejmě zapláče. Vydařená novinka Confession, příběh emigranta, vrací NʼDoura do extrahry: je znát, jak během společné práce s francouzsko-beninským klavíristou Mikem BGRZ pozorně u hry sledoval míč. Zopakovali si to s Tell Me.
Nakonec tři skladby album také bránící: Habib Faye dokonalá griotská chvála na blízkého přítele, loni zemřelého výjimečného muzikanta. A vyšla i prosba synovce legendárního nigerijského bubeníka Babatunde Olatunjiho: převezměte skladby My Child a Takuta a dejte v nich prostor i strýcově hlasu (ze samplu). Nádhera. Na celkové hodnocení alba dost málo, ale dejme tomu…
(pro magazín UNI)
Jiří Moravčík
