Le Monde est chaud (2019)
Tiken Jah Fakoly
Universal
18.08.2019 | Čekání na Boha, aby nám řekl, co s námi bude dál, se nějak prodlužuje, takže si za něho berou slovo jiní.
S tím reggaeman z Pobřeží slonoviny neměl nikdy problém a pokud jde o jeho nové ústřední téma – nebezpečné klimatické změny – tím spíš; navíc Bohu ve skladbě Dieu nous attend vzkazuje: „Hele, čekáme na tebe!.“ Prošedivělý jedenapadesátník už těžko mezi africkou mládeží zažehne revoluci, o její pozornost ovšem stojí: proto se v hitové skladbě Le Monde est chaud (Svět je horký) spojil s francouzským raperem Sopranem, čímž navýšil i pravděpodobnost, že ho uslyší i ti, kteří Jah Fakolyho obvykle neposlouchají (jim patří také anglicky zpívaná „popůvka“ We Love Africa). „Za záchranu planety a probuzení svědomí to stojí, arogance politiků už totiž přesáhla všechny meze,“ tvrdí zpěvák, jehož reggae šlo vždycky daleko nad rámec obyčejné zábavy. Sebevědomě ho podřídil naléhavým apelům a k většímu porozumění inovativně propojil s hudebním smýšlením mandinských griotů. Zanesl do něho tradiční západoafrické nástroje, dravé vokalistky a z reggae linie neváhá kdykoliv ostře vybočit: výjimečné skladbě Kojougou třeba udává tranzovní rytmus balafon.
Dieu nous attend sice otevře sólo loutny ngoni, ale naléhavost umocňují především kvílející jednostrunné housle soca, a Kungo zmajestátní kora. Připomínku elektro časů do jinak – bez urážky – postaru znějícího klasického alba, vkládá malijský producent Akatché s francouzskými kytaristy, dechaři a klávesáky, ačkoliv zrovna nad Francií se ve Fakolyho textech občas stahují pěkně černá mračna tvrdé antikoloniální kritiky. „Drancujete naše přírodní bohatství, pohřbíváte zaživa a kradete naše peníze,“ zpívá v Ça vole a příjemně se necítí ani mladí Afričané, když slyší: „Zlato nehledejte v Evropě, roste vám doma pod nohama a věřte, něco jako ráj neexistuje.“ Fakolyho agenda se zkrátka nemění, a dobře, že ani jeho africké reggae: široce přístupné, melodické, navzdory setrvávající naštvanosti odzpívané jako by s vámi kouřil jointa.
(pro magazín UNI)
Jiří Moravčík
