Mystic Dance (2018)
Amira Kheir
Sterns Music
01.06.2019 | Najdete mnoho důvodů k cestě do afrického Súdánu, dnes vlastně dvou států: pyramidy v Meroe zobrazené na obalu, starobylé památky v Napatanu a samozřejmě fascinující kultura. Tak snadné to ovšem není, vlastně na rovinu: každý soudný člověk vám návštěvu rozmluví.
Na jihu jde o krk, ze Severu, diktatury podepřené právem šaríja, by se vám asi udělalo zle. A pokud jde o moderní súdánskou hudbu, zbytečně se trmácet: prosperuje hlavně v zahraniční diaspoře. Zpěvačka se narodila v Itálii do rodiny uprchlíků před Bašírovým režimem, deset let žije v londýnské čtvrti Hackney a do Súdánu se vrací, jak jen to jde. S pojistkou: na rozdíl od jiných exulantů se přímému kontaktu s politikou vyhýbá.
Chápeme a soudit nemůžeme. Amira se soustředí nejvíc na hudbu: pozoruhodně kompletující starobylé súdánské a arabské tradiční styly, stavějící na nubijském bubnování a složitých polyrytmech, s blues, jazzem a rockem. Třeba skladba Manaok o zakázané lásce nespadá do žádné z běžných kategorií: vyhrávky loutny oud Nadira Ramzyho odkazují k arabskému popu, s kytarovým sólem Tal Janese přijde čas na futuristické pouštní blues a vše končí jemným připomenutím, jak hodně má zpěvačka ráda melodický rock.
Jde o album minimálně čtyř pronikavě působivých skladeb v závěsu s dobrými, kdy z pozoru přejdete do pohovu, ale ostražití zůstanete. Jedna k druhé dotvářejí celkový dojem: potěšení z pořád vzácné moderní súdánské hudby. Vytěsnění hrůz sice nahrazuje obecné přemítání o lidstvu a záchraně planety, sveřepá gesta k Amiře ovšem nikdy nepatřila. To se raději oddá jazzovému standardu Speak Low od Kurta Weilla, dávajícímu v intimní atmosféře vyniknout jejímu jemnému hlasu, bez nutnosti srovnávat, jak se s písní před ní vypřádaly přebornice na emoce Ella Fitzgerald nebo Billie Holiday.
Z alba se vymyká skladba Night Breezes: do tesknění klarinetu podmalovaného vokalizací Amiry, recituje slavný jihoafrický básník a performer Leeto Thale úvahu o ztrátě jazyka, kterým se donedávna byli lidé schopní domluvit.
Jiří Moravčík
