The Balkan Autumn (2018)
Sreta & Mostar Sevdah Reunion
Snail Records
13.01.2019 | Hej, stáří proč tak spěcháš?
Bůh má prý srbského zpěváka Milutina Sretenoviče, přezdívaného Sreta, rád a proto mu umožnil narodit se třikrát. Zapomenutou hvězdu kaváren před propuknutím války na Balkáně přivedl znovu do studia Dragi Šestič, producent a zakladatel skupiny Mostar Sevdah Reunion. Album The Balkan Autumn dokládá, co se o sedmdesátiletém croonerovi Sinatrovského ražení tvrdí: "V Sretově hlase se skrývá celý jeho nebyčejný životní příběh."
Hudební promo je často důležitější, než samotná hudba a zveličující vzbuzování zdání originality je často v rozporu se skutečnosti. Tak to ale v hudebním byznysu chodí. Součástí záměru vzbudit pozornost bývají také příběhy, nejčastěji nafouknuté k prasknutí nebo vylhané až hrůza. Čím víc se ale blíží k pravdě, tím víc hudebníkovi věříte. U Srety pak úplně každé slovo. Třeba když Boha žádá o křídla, aby se za ním mohl rozletět. "Nechal mě žít, abych mohl bavit lidi. Rozhodl se nechat můj hlas naživu," děkuje Sreta a pouští se do vyprávění svého příběhu.
Otce, vojáka na útěku, který odmítl sloužit v Titově komunistické armádě, zastřeli nájemný vrah měsíc po Sretově narození. Předcházel tomu jiný příběh: do krásné manželky Sretova strýce se zamiloval vlivný policista. Neměl šanci, proto nechal manžela zatknout. Podařilo se mu však utéct a odjet do zahraničí, zatímco Sretovu matku uvěznili. S ultimátem: pokud se manžel dobrovolně vzdá, pustí. Malému Sretovi bylo sedm měsíců a těžce onemocněl. Lékař mu předpověděl jasnou smrt a matku nechal propustit, aby mohla své dítě pohřbít. Dokonce už měla nachystanou rakev. Otci se nějak podařilo k nim v noci dostat a malý Sreta se do rána zázračně vzpamatoval. Na druhý den otce neznámý vrah zastřelil. Rodinu vypověděli z města a ta se bez prostředků odstěhovala k sestře do Kosova. Tam malý Sreta znovu těžce onemocněl a když lékař necítil jeho dech, prohlásil ho za mrtvého. Matka znovu přichystala rakev, když tu náhle se Sreta rozplakal a brzy začal uzdravovat. Tvrzení, že se narodil třikrát tedy není básnická licence, nýbrž až neuvěřitelný fakt.
Přestěhovali se do srbského hornického města Boru, kde Sreta žije dodnes. Hudbě se věnoval odmalička: ponejvíc zpíval v kafanasech, jak se na Balkáně říká kavárnám. Vydělával dost, protože těžba mědi v Boru prosperovala a lidé byli ochotni skvělému zpěvákovi štedře zaplatit. V 80. letech byl pozván do Bělehradu, kde natočil své první album, ke kterému se však dnes vůbec nehlásí. Pracoval ve studiích jako nájemný zpěvák, nástup elektronických kláves a moderních natáčecích technologií ho z nich ale vyhnal. Vrátil se do Boru a raději živořil. Pak přišla válka a bylo ještě hůř, malomyslnosti ale Sreta nikdy nepodhehl. Pozvání Dragi Šestiče ke spolupráci přivítal dvakrát: znovu se mohl naplno vrátit ke koncertování a hlavně, album s ním mohl natočit po staru, tak jak byl zvyklý - skoro naživo, bez elektroniky, pouze s akustickýmmi nástroji.
Na albu zpívá ve svém tempu, sytý baryton nechává unášet v jazzových náladách, užívá si vokální improvizace a v jeho hlase slyšíme podobný druh touhy, vášně, emocí a stavu vytržení, jako u romských zpěváků nebo mistrů andaluzského flamenca. To není těžké vysvětlit: Sreta zpívá ponejvíc sevdalinky, lyrické intimní písně rozšířené po Balkáně z Bosny a Heregoviny. Tzv. bosenské blues jsou spojené s pocitem, že když pláčete, můžete být zároveň šťastní. Orientální příchuť dali sevdalinkám před stoletími Turci, ovládající tehdy Balkán. Slovo sevdah převzali z arabštiny a znamená vášeň či lásku. Sevdalinky patří k hudebním symbolům Bosny a umění je zpívat znamená ochotu se otevřít, dát najevo nejnitěrnější city.
Sreta v textech s grácií nejčastěji propadá nostalgické melancholii po starých časech, které se už nikdy nevrátí, hodně písní je o lásce, ztracených snech a vzpomínkách na mládí- třeba ve vyznání Starý muž a kytara. "Hej, stáří proč tak spěcháš? Mládí, neutíkej přede menou tak rychle."
Sretu si pro jeho tmavou pleť často pletli s Romem a také legendární zpěvák Šaban Bajramovič na něho během prvního setkání mluvil romsky, než pochopil, že mu Sreta nerozumí ani slovo. Nakonec se domluvili a povídali si o rodině. Na albu se Sreta k Bajramovičovi vrací. Vypůjčil si od něho srdcervoucí baladu Sirotek. "Vyrůstal jsem bez matky a otce a vždycky doufal, že se jednoho dne vrátí, abych alespoň jednou mohl vložit hlavu do matčina klína."
(pro Český rozhlas)
Jiří Moravčík
