Etkot, Pectopaн Ja Etnoteknoa (2018)
Suistamon Sähkö
Kihtinäjärvi Records
13.01.2019 | „Let’s dance, not war.“
Chlap se zappovskými copánky, druhý v průsvitné halence a ženy… no, u nich myslíme na to, zdali už opravdu nejsou oblečeny rozumu navzdory víc než je zdrávo. Dohromady zjevně horují pro crazy show a vlastně proč ne, potřeba shazovat relikvie a odstřelovat tradice je v zemi, která dala světu daleko větší blázniviny než hip hop-trad-electro čtveřici Suistamon Sähkö (Electricity of Suistamo), dost běžné a takřka vždy s výtečnou hudbou na pozadí. A to dost podvratnou: když po rozbitých silnicích ruské části Karélie, která kdysi patřila Finsku, dnes projíždí čtveřice autem a nevypadá to, že by přitom šetřila s vodkou, napadne nás legendární koncert Leningradských kovbojů s Alexandrovci, doslova ďábelský výron ironie režiséra Aki Kaurismäkiho.
Akordeonistka Anne-Mari Kivimäki do města Suistamo, kam stejně jako do Karélie ruská vláda až do 90. let zakázala vstup cizincům, přijela v roce 2011 studovat tamní hudbu a Sibeliovu akademii zakončila diplomovou prací Suistamo – Laboratoř tradice, přenesenou třeba na album Ilja. Vytáhla se také s koncertní verzí s využitím archivních záznamů a moderního tance. Pozor, pěkně bláznivou a zčásti elektronickou, jako v navazujícím báječném projektu Puhti – noirfolkové grotesce s tanečnicí a raperkou Reetta-Kaisa Iles. Odtud už obě nemají daleko k hudebně-showmanské vizualizaci „divokého Východu“ jakou s programátorem a bývalým cirkusákem Eero Grundströmem a zpívajícím tanečníkem Tuomasem Juntunenem předvádějí v Suistamon Sähkö pod plakátovým lákadlem: New Karelian dance music with electronics.
Zatímco první album Electricity of Suistamo připomnělo dávnou křivdu – po Zimní válce nucený odsun Finů z Karélie – dvojka už pracuje se štiplavými poznámkami o zemi řízené kafkovskou byrokracií, kam zčista jasna vpadla jednotka Finů s bláznivými kostýmy bez odpovědnosti za nerespektování historie.
Výtečná kombinace akordeonu, sólových i värttinovských vokálů, direktivních elektrobeatů, ozvěn karelské tradice, hip hopu a vynalézavých samplů končí skladbou Tampere, připomínkou sta let nezávislosti Finska a výzvou: „Let’s dance, not war.“
(pro UNI)
Jiří Moravčík
