Between The Earth And Sky (2017)
Lankum
Rough Trade
13.01.2019 | Není irská hudba jako irská hudba.
Obvykle ve světě budí pozornost teatrálními folkrockovými show nebo klasickými dupárnami The Dubliners, The Pogues a Sharon Shannon. Existuje v ní ale důležitý meziprostor: anonymní muzicírování z dublinských pubů a ulic. „To co posloucháte na koncertech a z desek, představuje jen špičku ledovce. Nejlepší hudba se hraje v dublinském undergroundu,“ tvrdí dudák Ian Lynch z akustické skupiny Lankum, donedávna známé pod názvem Lynched. A zmiňuje paradox: prosperovat začala během ekonomické krize, jež Irsko postihla roku 2008. Namísto toho, aby frustrovaní lidé bez práce seděli doma, přicházeli do hospod hrát hudbu, která je prý „víc punk než tradice“. Na debutu Cold Old Fire (2014) Lankum k tématu společenských proměn nabídli eponymní hymnu: „Víme, že srdce Dublinu pořád tluče. Ani beton, sklo a všudypřítomné kamery neodradily lidi od křiku.“
Jedním z nezamýšlených důsledků vzedmutí oblíbenosti hospodského jamování je u skupiny start k odvážnějšímu soundu: za poznávací znamení druhého alba Between the Earth and Sky, v anketě fRoots umístěného v roce 2017 na druhém místě, berme důraz kladený na drone – úchvatně mrazivý, minimalistický a uvnitř hlavy rezonující souzvuk irských dud uilleann pipes, concertiny a houslí natáčený v několika kostelech. Stopové prvky punku, krautrocku nebo rocku zaznamenáte, nicméně ten drone, ten téměř zlověstně meandrující drone! Třeba ve dvanáctiminutové skladbě The Turkish Reveille, vyloženě avantgardní „akustické elektronice“. Podtrženo hlasem akordeonistky a zpěvačky Radie Peat a sborovými vokálními harmoniemi, u kterých, klidně i o půlnoci, myslíte na legendární The Watersons.
Kvarteto – ještě kytarista Daragh Lynch a houslista Cormac MacDiarmada – zní jako z jiného století a nezapře v sobě irskou vlastnost ostře komentovat a zároveň v táhlých lamentech dojímat. Tradice pro ně nepředstavuje žánr, nýbrž neustálý proces odrážející současnost: staré písně předělávají po svém a nové skládají v přesvědčení, že dnešek je výsledkem včerejška. Protiválečný song o britském vojenském náboráři Sergeant William Bailey upravili Lankum do sarkastického protibritského popíchnutí a epická balada Déanta In Éireann vypráví o nejbolestnějším irském tématu: emigraci. Na dlouho nezapomenutelné drone přemítání What Will We Do When We Have No Money si vypůjčili od irské travellerky Mary Delaney a už název napovídá, o čem se v ní ironicky zpívá.
Když na veletrhu Womex Lankum dozpívali Peat Bog Soldiers, atmosféra se dala krájet a tytéž pocity máte o samotě: jednu z nejznámějších a nejpřejímanějších evropských protestních skladeb varujících před nebezpečím národního socialismu, složili v německém koncentračním táboře Börgermoor v roce 1933 političtí vězňové a v Irsku jí novodobou platnost dodali The Dubliners s Luke Kellym. A teď, ještě naléhavější, Lankum, po návratu z Trumpových Spojených států, kdy zároveň zavrhli dosavadní název Lynched. Pro ně spojený s rasistickým násilím a alarmujícím vzedmutím extrémního pravičáctví.
(pro UNI)
Jiří Moravčík
