Sound The People (2018)
Red Baraat
Rhyme & Reason Records
13.01.2019 | Red Baraat jaké je neznáme
Rock dholʼnʼbrass band z newyorského Brooklynu, vedený hráčem na buben dhol Sunnym Jainem, není první ani poslední, koho nástup Trumpa a nedůvěra k systému nakoply k umíněnému vzteku. Prezidentově segregační politice se Red Baraat staví oslavou diverzity a bez jakéhokoliv slitování zatápějí pod kotlem výbušnou směsí pandžábské bhangry, indické svatební hudby, hip hopu, jazzu a karibského chutney. Nejdivočeji jak dokážou, v nejpsychedeličtějších skladbách kariéry. Jinými slovy: takové je neznáme.
Album míří hodně na jihoasijskou americkou diasporu, což neznamená, že by myšlenkové jádro postrádalo obecnější úvahy o migraci, vzrůstajícím nacionalismu, náboženské a společenské odlišnosti, potřebě kulturní harmonie a ztrátě identity. „Modlím se anglicky k Bohu a on už mě neslyší,“ káže v ostré skladbě hostující raper Heems (Das Racist a Swet Shop Boys). V Kala Mukhra se oslavuje krása bez ohledu na barvu pleti a zároveň shazuje rozmáhající se fenomén. Michael Jackson nebyl totiž jediný, kdo toužil po bělejší kůži, také některé indické dívky by za ni daly cokoliv. Pákistánský spisovatel a zpěvák Ali Sethi tradiční pandžábskou píseň Ghora Mukhra (Bílá tvář) upravil a s potřebou varování před touhou po uniformitě přejmenoval na Černá tvář.
Ghadar Machao zase vypráví příběh pandžábského přistěhovalce, už dávno amerického občana, na kterého si došlápl imigrační úřad pro odlišnost jazyka a barvy kůže. Moray Gari Suno vyzdvihuje neomezenou svobodu cestování, kdy Red Baraat přes nebezpečně znějící úvod vystoupají k rozpustilému stylu chutney z Trinidadu a připomínají, jak se do řečiště calypso kdysi s přistěhovalci dostaly indické nástroje a výrazně ho proměnily.
Nutné vědět: výbušné album produkoval Little Shalimar od Run The Jewels a mezi dalšími hosty najdeme jordánskou spisovatelku a aktivistku Suheir Hammad nebo břitkého amerického humoristu Johna Hodgmana.
(pro UNI)
Jiří Moravčík
