Rûwâhîne (2017)
Ifriqiyya Electrique
Glitterbeat
11.01.2019 | Postindustriální nářez mísící léčebný súfijský tranz černošské komunity Banga z jihu Tuniska s electro-rockem intenzity Nine Inch Nails.
U alba si možná nebudete dopředu jistí, jestli vás pohltí. Nabídka transcendentálního zážitku působí zpočátku iracionálně, vypnout ho přesto nedokážete. I na koncertu se zprvu ošíváte a odmítáte zaujmout jakékoliv stanovisko, pak se propadnete do hlubiny znepokojující katarze a nastalé závěrečné ticho nakonec vlastně nenávidíte. Ohromující přesvědčivost – o tom fakt žádná – umocňuje koncepce synchronizace hudebníků s promítaným dokumentárním záznamem autentického rituálu banga z města Tozeur. Živé hlasy se prolínají s těmi z filmu, a podobně se násobí také extatičtí perkusisté. Když baskytaristka Gianna Greco hrábne do strun, vyjeknete, jako by do vás vrazil vlak, a stejně neúprosně vás atakují elektronické beaty s kytarou Françoise Cambuzata prohnanou efektovými krabičkami.
Originální nápad zesílený stereozvukem nesupluje duchovní transovní tradici, nabízí pouze její postindustriální výklad za přímé účasti tří súfijských aktérů: Tarek Sultan, Yahya Chouchen a Youssef Ghazala s kovovými kastanětami karkabus a bubnem. Tvoří ústřední rytmickou linku a zpívají verše z koránu prolínané vyvoláváním léčivých duchů (rûwâhîne). Uvedení do transu je podmínkou, ostatně jako u všech súfijských rituálů. Černošská komunita Banga z pouštního regionu Djerid, vyznávající kult súfijského světce Sidiho Marzuqa, patří, podobně jako Gnawové, k potomkům černých otroků zavlečených do Maghrebu ze subsaharské Afriky. Zatímco jiný tuniský léčebný rituál stambeli (UNI 4/17, skupina Bargou 08) se těší zájmu etnomuzikologů a turistů, banga si zachovává patinu dobře střeženého lokálního tajemství a když se Cambuzat vytasil s kamerami a záznamovou technikou, tvrdě narazil. Dokumentární film je proto výsledkem tříletého nenápadného natáčení na mobily.
Françoise Cambuzata a Giannu Greco znají příznivci postpunkové avantgardní dvojice Putan Club, rozšířené občas o americkou zpěvačku Lydii Lunch. Už první koncerty Ifriqiyya Electrique v Tunisku přitáhly pozornost Chrise Eckmana z labelu Glitterbeat, u něhož nakonec debut Rûwâhîne vyšel; současně s vystoupením na evropských festivalech a loňském veletrhu Womex.
(pro UNI)
Jiří Moravčík
