Anchor (2018)
Norma Waterson & Eliza Carthy with the Gift Band
Topic Records
27.11.2018 | Řeknete Johnny Cash nebo Tom Waits a zní to jako pádná rána. A potom Norma Waterson: a leckomu to jen tak žbluňkne. Přitom obdařila svět tou samou nesmrtelnou hudební parádou, jenomže se narodila a žije jako anglická folkařka, takže na to samé světové výsluní nikdy nedosáhla.
Když ji posloucháte jak – ne jak, ale JAK – po jmenovaných skladby The Beast In Me a Strange Weather zpívá, myslíte na nespravedlnost. Zároveň si říkáte, zaplaťpánbůh za to, že pořád zpívá. Po tříměsíčním kómatu, kdy se od roku 2010 učila znovu mluvit, chodit a existovat, v něco takového už doufal málokdo a pochybovala i dcera Eliza Carthy. Loni v yorskhirském městečku Robin Hood’s Bay vysmýčila místní kostel, vyprášila koberce, dovezla pohodlné pohovky a rozsvítila staré lampy, jen aby se matka cítila jako doma. S otcem Martinem Carthym, klavíristou Philem Alexanderem a dalšími muzikanty pak pět dnů sloužili Normě, jako vždy překvapující volbou písní. Žádné hledání ztraceného času ani předem vystavené parte brzy osmdesátileté dámě: to by Eliza nedopustila a Norma se tomu vysmála. Nápad, aby si dcera užila Galaxy Song od Monty Python, vyšel od ní, sama toužila po dvou skladbách a víme-li, jak miluje kabaret s divadlem, chápeme: The Beast od skotského písničkáře a herce Michaela Marry vroucností doslova přetéká, zatímco Lost in the Stars se drží nedefinovatelného, určitě ale ne osudového smutku, jaký slavné písni vtiskl Kurt Weill a na albu Norma s Elizou. Jsou při sobě ještě několikrát, jak říká Eliza, ne jako matka s dcerou, ale jako dvě sestry: z Shanty Of The Whale – pokud jde o doprovod, vlastně ambientní experiment s klavírem – vydestilovaly tolik vznosné dramatičnosti, řeklo by se patosu s příčinou, že KT Tunstall musí zírat. V tradiční The Elfin Knight Eliza připomene, jak hodně ji dnes drží mohutný rockový zvuk a z houslí se jí jen kouří, u The Widow’s Party zase dá ztišeně přednost otci, vracejícímu se také ke svému životnímu songu Scarborough Fair, nicméně v dosud neznámé tradiční verzi, jaká se hrála jen v městečku Goathland.
(pro UNI)
Jiří Moravčík
