Deixaas (2018)
Mercedes Peón
Altafonte Music
27.11.2018 | Když na koncertech Mercedes kdysi bušila kamenem do železné motyky, tak jak to odjakživa dělávaly při zpěvu na poli galicijské ženy, nikdo nemohl předpokládat, že jednou spustí obří buchary v loděnicích přístavu Ferrol a nejstarší galicijské hudební tradici dá na pátém albu industriální ráz a elektrorockovou energii.
Pokud to nevíte, není v Galicii zatím nikdo podobný, kdo by se tak postupně a s rozvahou zřekl nostalgie a přijal fakt, že autenticita nemusí být v rozporu s individualistickým vnímáním tradic. Mnoho let shromažďovala terénní nahrávky a těžko někdo zpochybní její hluboký ponor do galicijského dědictví, z něhož vypíchla pramáti: panderetas, ječící ženské zpěvačky s tamburínami. Mercedes je má stále na dohled: používá ty samé vokální formule a ostré rytmy odvozuje od jejich mistrovství. Tradici už ale nepřekládá do současnosti, vydala se vlastní, naprosto neotřelou a vzrušující cestou, vedená osobními pocity a poprvé po boku se dvěma moderními panderetas: Monica De Nut a programátorka Ana Fernandez ji pomáhají doladit kaleidoskopický duch alba, rozřezaného také metalovou kytarou, klarinetem s efekty, abstraktními samply a neoklasikou (minimalistická skladba Tras o Muro). Mercedes zpívá, ječí, křičí, recituje, rapuje, hraje na dudy a ovládá svou elektronickou laboratoř, kdy buď kroutí knoflíky nebo bubnuje. Okruh témat nepřekvapuje: gender, životní prostředí, politika, ztráta jazyků a identity v globálním světě. Když jde o násilí na ženách, ocitá se Mercedes až na hraně: ve freneticko-psychedelické Ela Propón propojuje poezii transgender spisovatele Paula Preciada s fragmentem mexické balady La Llorona. V Cabo de Min si pohrává s myšlenkou příbuznosti reggae s panderetas, v tranzovní MK přebírá od galicijské feministky Maríe Reimóndez příběh dívky z Tamilnádu, která v novém skotském domově zapomněla rodný jazyk a do Linguas elementais zahrnula verše indické básnířky Sukirtharani, charakterizující Mercedes dneška: „Chci mluvit jazykem, jaký ještě nikdo nezná.“
(pro UNI)
Jiří Moravčík
