Miziki (2018)
Dobet Gnahoré
Wagram Music
27.11.2018 | Hudba ze mne dělá to, čím jsem
Zpěvačka z Pobřeží slonoviny nemá ambice zachraňovat Afriku, k napravování jejího negativního obrazu ale na novém albu Miziki (Music) vztahuje všechnu svou energii. Záměr promluvit k širšímu publiku pak přetavila do nečekaného rozhodnutí: poprvé vsadila na elektro-afropopový zvuk a vlastní skladby.
"Před čtyřmi nebo pěti lety jsem v modlitbě požádala, aby se našel někdo, kdo mě pomůže najít hudbu ne úplně africkou jako spíš afro-elektronickou, protože se mě vždycky líbily šílenosti od Björk, kterou poslouchám skoro dvacet let," vysvětlila Dobet setkání s Bílým čarodějem, jak se z úcty přezdívá francouzskému programátorovi, producentovi, muzikantovi a žánrovému eklektikovi Nicolasu Repacovi. Se zpevaččiným manželem - kytaristou a skladatelem Colinem Laroche de Féline - Dobet nenasazují ohlávku zčistajasna zrozené elektrodivy, nekonfrontují její dosud tak úspěšnou koncepci hudebního panafrikanismu s náletem elektrobeatů, pohlcujících dosavadní víru v akustické nástroje. Bavíme se o zhutnění zvuku a výrazně tanečnější koncepci, což byla vždy ta nejefektivnější složka Dobetiných koncertů.
Z Pobřeží slonoviny odešla do Francie před dvaceti lety: těžko se tedy může považovat za zpěvačku přísahající na tradice a nikdy jsme to od ní neslyšeli. Střed její tvorby leží v africké diaspoře, ve spolupráci s bělošskými hudebníky (příkladem budiž manžel, rodilý Pařížan) a budování hudební identity beroucí hranice za pouhé zeměpisné doporučení. Pod Dobetiným panafrikanismem si představme nezdráhání se, pokud dojde na chuť přeskakovat od konžské rumby k ghanskému highlife, kamerunskému bikutsi, reggae nebo medovým melodiím malijských griotů.
Pověst nadstylové suverénky Dobet nespadla do klína: matka ji zemřela v osmi měsících a když z rodné vesnice dorazila v sedmi do metropole Abidjan, nerozuměla nikomu ani slovo; mluvila pouze v dialektu, kterých mimochodem v zemi napočítáte na sedm desítek. Škola se pro ní stala utrpením a hned když to šlo, sdělila otci, slavnému bubeníkovi Boni Gnahoré, že končí a míří do umělecké komunity Ki-Yi M'Bock (Ultimate Universal Knowledge), založené v roce 1985 kamerunskou výtvarnicí, spisovatelkou a divadelnicí Werewere Liking. Setkala se tu s hudbou a jazyky z mnoha afrických zemí, naučila se tančit a v mnohonárodností umělecké společnosti, navštěvované slavnými muzikanty a divadelníky v roli lektorů, následovat intuici. Vstřebala také ten nejvlastnější rys africké hudby: předávat zprávy.
Od praxe komentátorky a nositelky poselství se neodstřihla ani na albu. „Jsi mým majákem, inspirací, kolébkou světa a metronomem. Nejraději bych tě ze samé lásky políbila, " vyznává se Dobet ve skladbě Afrika, poctě kontinentu, zůstávající pro ni i přes všechny otevřené rány magickým surovým diamantem.
Akissi a Education věnovala africkým dívkám, plným energie a touhy po vzdělání, bohužel nadále duseným společenskými pravidly upřednostňujícími muže. A v Miziki se svěřuje, čím je pro ní hudba: „Musím zpívat, bubnovat a tančit. Bez hudby bych byla už dávno mrtvá. Je pro mne vším: dává mě sílu, uzdravuje, spojuje s bohy a dělá ze mne to, čím jsem."
(pro Český rozhlas)
Jiří Moravčík