Soukabbè Mali (2018)
Sekou Bah
Clermont Music
27.11.2018 | Pro samou práci (je kapelníkem Oumou Sangaré, baskytaristou u Fatoumaty Diawara a Salifa Keity a vede vlastní kvarteto Le Bandia Jazz) vydává zpívající malijská instrumentální stálice druhé album teprve po sedmi letech. Jak se ale říká, kdo si počká, ten se dočká.
Už se ti nechce jen sloužit jiným? Natoč album. Otázka ale zní, máš na to? Cožpak o to, baskytarista je Bah famózní a soudě podle koncertů Fatoumaty a Oumou, bez něho by se jejich rocková rytmika rozpadla. Jenomže z historie známe tolik případů, kdy skvělí instrumentalisté na autorském poli propadli, protože jim nebylo zas tolik naděleno, že obavy, jak z toho Bah vybruslí tentokrát, byly namístě. Jeho debut Bandiagara doslova vyšuměl a žák senegalského Habiba Faye, asi nejlepšího západoafrického baskytaristy všech dob (zemřel letos v květnu), na pokračování dlouho nemyslel; raději sbíral síly. Svižné afropopové skladby bez zbytného baskytarového předvádění (vystřiženého nejvíc ve skladbě Planette) vytáhli do parádní melodické přitažlivosti přátelé: kytaristé Yacouba Koné a Antoine LeRoi, Cherif Soumano s korou, Harouna Samaké s kamalengoni a dvě mimořádné zpěvačky: Ami Koité a Hawa Maiga. Už tohle by mělo stačit všem, kdo se v západoafrické hudbě orientují. A těm, kteří ne: zkuste si představit Salifa Keitu. Toho, až na odlišný, vroucně měkký hlas, Bah vyzněním vkusně připomíná. I horováním pro negriotskou hudbu. Bez rad a komentářů se však album neobešlo – přes tohle, zvlášť v Mali, pořád vlak nejede. Ve strunami rozezvoněné Kalan Ko si s Bahem raper Master Soumy pokládá otázku, kdo může za špatné školství, jestli vláda, učitelé nebo flákající se mládež. Wari Tigui, rozbubnovaná Willem Calhounem, radí investovat, na úkor vlastního luxusu, do místních komunit. A v dojímavé Soukabbè Mali se Bah procítěně znovu obrací na mladé: „Neutíkejte pryč. Život v cizích zemích je nebezpečnější a obtížnější, než si dokážete představit.“
(pro UNI)
Jiří Moravčík
