One People One World (2018)
Femi Kuti
Knitting Factory
26.08.2018 | Strhující směs afrobetu s highlife, hip hopem, trinidadským calypso a reggae.
Afrobeat je už dávno hudebním universem, naplňující komukoliv na světě bez rozdílu barvy kůže představy o drtivé rytmické jízdě dechů, kytar a bubnů. Tak trochu se ale zapomíná, že byl nigerijským saxofonistou Felou Kutim vynalezen především jako nosič radikálního politického a sociálního vzteku. Jeho nejstarší syn Femi nám to na novém albu znovu za doprovodu kapely Positive Force připomíná, ale přes všechnu kritiku namísto zloby nabízí nadějné pohledy do budoucnosti.
Na albu hodně rotuje slovo mír a svědčí o tom i stejnojmenná skladba doplněná působivým videoklipem a prohlášením: „Namísto zbraní si vyměňujme kulturní zážitky. Musíme pochopit, že společně žijeme na jedné planetě a je naší povinností ji udržet zdravou a v míru."
Femi Kuti se na pět let odmlčel. Prý umělecky stagnoval, zemřel mu manažér a k novým skladbám mu chyběla inspirace. Věnoval se také svému hudebnímu klubu Svatyně, ze kterého je dnes atrakce hlavního města Lagosu. Vedle saxofonu se Femi zdokonaloval i ve hře na trumpetu a neúnavně spolupracoval s Amnesty International.
Apely Kutiho nových skladeb mají globální rozstřel: rezonuje v nich světová eskalace chudoby, nezaměstnanosti, nenasytnosti bohatých a politická korupce. Na pořadu dnes už podle Femiho není revoluce, volání do zbraně, ale nutnost změn. Vše v kostce natěsnáno do skladby How Many s textem: „Kolik písní ještě musíme zazpívat, abychom uslyšeli utrpení lidí?"
Jiří Moravčík
