Peter Pears: Balinese Ceremonial Music (2018)
Nico Muhly & Thomas Barlett
Nonesuch
26.08.2018 | Název alba tak úplně neodpovídá realitě. Americký skladatel soudobé hudby Nico Muhly s britským klavíristou a zpěvákem Thomasem Barlettem na něm sice vzdávají poctu opernímu tenoru Peteru Pearsovi, celoživotním partnerovi Benjamina Brittena, inspirovat se však nechali kanadským skladatelem a etnomuzikologem Colinem McPhee, který jako první uvedl na západní scénu gamelanovou hudbu z Bali.
Muhly s Barlettem od něho přetransformovali pouze tři skladby, ve zbývajícíjích autorských se odráží jak fascinace zvukem gamelanu, tak životních příběhů Pearse, Brittena a McPheeho. Jinými slovy, od gayů Muhlyho a Barletta posloucháme hudbu, kterou lze považovat za oslavu queer komunity, s odkazem na doby před rokem 1967, kdy byla mužská homosexualita ve Velké Británii trestným činem.
Muhlyho rukopis na albu těká mezi symfonickou rozmáchlostí, tepem postminimalismu a gamelanovými polyrytmy. Barletta známe jako klavíristu z úchvatné skupiny The Gloaming, teď ale i zpívá a v textech se dotýká svého mládí, vzpomíná na matčiny knihy a samozřejmě upnul pozornost na fascinující osudy Pearse, Brittena a zvlášť McPheeho, který propadl gamelanu v roce 1931 a rozhodl se na Bali odstěhovat. Žil tu s manželkou Jane několik let, jejich svazek byl ale pro jeho homosexualitu pouze formální a rozpadl se. Vrátil se do New Yorku, kde Brittena seznámil s hudbou z Bali a společně složili a nahráli skladby pro dva klavíry, vlastně přepisy hudby gamelanu. Barlettovy texty na albu samozřejmě neopomínají kultovní brooklynskou adresu Middagh Street 40, kam se příjezdu do Států nastěhovali také Britten s Pearsem. Poprvé mohli veřejně přiznat svůj vztah a Britten tu napsal několik velkých operních děl určených hlasu Pearse a do některých vložil svou fascinaci gamelanem. Muhly s Barlettem jejich příběh celoživotně skrývané lásky připomínají ve skladbách podprahově, v romantických pasážích a zpěvu, kdy se prý Barlett snaží přiblížit Pearsově hlasové jímavosti.
Muhly s Barlettem na albu pracovali s přestávkami deset let a připomínají, že world music tu s námi byla dávno předtím, než tento název pro hudbu z celého světa v 80.letech vznikl. „Zdá se mi jisté, že budoucí pokrok v tvůrčí hudbě pro skladatele západního světa musí nevyhnutelně směřovat k průzkumu a integraci prvků z více než jedné světové kultury," napsal například Colin McPhee před svou výpravou na Bali.
(pro Český rozhlas)
Jiří Moravčík
