So Calypso!
Calypso Rose
Stonetree Music
26.08.2018 | Na nesmrtelnost, to když tu hudební ji už nikdo neodpáře, má osmasedmdesátiletá zpěvačka Calypso Rose z karibského ostrova Tobago, přeživší rakovinu a několik infarktů, jednoduchý recept: „Dokud vás k sobě Pán nepovolá, užívejte si co to jde a nedovolte tělu, aby vám v tom zabránilo."
K podiu ji přívádějí, sama to zvládá těžko, po pár krocích ale zázračně obživne a publikum si tanečně, lidově řečeno, namaže na chleba. Nezdolnou energii vložila i do nového alba.
Když zpěvačka v roce 2016 přebírala nejvyšší cenu veletrhu Womex, leckdo neskrýval, že na Královnu calypso, autorku stovek skladeb, zapomněl; na melodicky chytlavé písně z karibských ostrovů Trinidad a Tobago, prošpikované společenskými komentáři, jakbysmet. Calypso, směs kreolské, africké a evrospké hudby, měnící se od 40.let na nejprve karibský a postupně i světový fenomén, převálcovala moderní doba: písně představující symbol místních karnevalů, spojené s humornými, výsměšnými, nekorektně narážejícími a satirickými texty, nahradilo taneční šílenství stylu soca a nakonec reggae. Mládež přestala brát calypso za barometr veřejného mínění a do zapomnění mířila také Calypso Rose, první žena historie narušující hegemonii mužů, to když po jejím historickém vítězství v soutěži o Krále calypso, museli v roce 1978 titul přejmenovat na Monarchu calypso.
Calypso Rose, občanským jménem Linda McCartha Monica Sandy-Lewis, od 80.let žije v New Yorku, což ji umožňuje mít nad inovacemi afro-karibské hudby a calypso nadhled. Za jejím návratem na výsluní stáli producent Ivan Duran - zachránce hudby Garifunů z Belize - a hudebník Drew Gonzalves, apoštol revivalu calypso a leader skupiny Kobo Town doprovázející zpěvačku ve studiu i na koncertech. Na albu Far from Home, na kterém se podílel rovněž Manu Chao, sice zdůraznili primární funkci calypsa coby „zpravodajského média", okolo old-time calypso a stínu jeho zašlé slávy ale nekroužili: v houpavých melodiích ho společně se zpěvačkou inovovali reggae, ska, soca nebo punta rockem z Belize.
Album se stalo naprostou světovou senzací a zpěvačka se znovu pevně usadila na trůnu Královny calypso. Letošní nahrávku So Calypso! pojala jako vzpomínku: svým starším skladbám a převzatým hitům nicméně s producenty naložila, skoro až nepatřičně ke svému věku, pořádnou dávku modernosti hlasovou vitalitou, bodající jako žihadlo.
Calypso Blues, hit Nat King Coleho z 50.let, rozhoupala báječným reggae a diskotékovému hitu Rivers of Babylon, napsaném jamajským Brentem Dowem a proslaveném skupinou Boney M, naopak v textu vrátila původní rastafariánské poselství ve vzpomínce na chvíle, kdy ji poprvé slyšela od Boba Marleyho. Píseň Rum and Coca-Cola si v podání Andrews Sisters zpívala kdysi polovina Spojených států a kdo by neznal nádhernou skladbu I Say A Little Prayer napsanou Burtem Bacharachem, jistotu v repertoáru Dionne Warwick nebo Arethy Franklin.
Zpěvaččina vlastní skladba Back to Africa vzpomíná na předky, zavlečené v otrokářské éře na Tobago ze západoafrické Guineje a s Wah Fu Dance! svolává společně s beninskou zpěvačkou Angelique Kidjo k tanci. O tom, a zatraceně skočném, je oslavná Israel By Bus, připomínající tajnou izraelskou operaci z roku 1991, kdy bylo z Etiopie během několika hodin letecky přepraveno bezmála patnáct tisíc etiopských Židů. „Pustila jsem si večer televizi a viděla, jak v Tel Avivu vystupují z letadla černí Izraelci a naplnilo mě to takovou radostí, že jsem hned složila novou píseň."
(pro Český rozhlas)
Jiří Moravčík
