My All To You (2018)
Beatrice Deer
Beatrice Deer
26.08.2018 | Kanadská písničkářka z národa Inuitů čelila po přestěhování z rybářského městečka Quaqtaq do Montrealu civilizačnímu tlaku, jakou si většina lidí prý nedokáže představit.
„Najednou vás obklopí městský život řízený časem a rozvrhem. Pro mne zpočátku naprosto nepřirozená situace, kdy máte sto chutí od všeho utéct a vrátit se domů, tam, kde bys správně měl být. Celý ten obrovský prostor Nunavutu, obloha, země i oceán, způsobuje, že se cítíš nesmírně malým, nicméně šťastným," vysvětlila Beatrice náladové obrysy své hudby, které říká Inuindie. Rozuměj: průniku inuitské tradice hrdelního zpěvu do moderního indierocku.
Z městečka ležícího za severním polárním kruhem a čítajícího necelých čtyři sta duší, odešla Montrealu za hudbou a s cílem poskytnou dvěma dcerám kvalitní vzdělání. Nesla si sebou ale težké stigma: smrt sestry a dvou bratrů. Přidaly se deprese a alkoholismus: u Inuitů nejběžnější projevy smutku po domově. Vykřesala se z toho: přestala pít, navštěvovala terapeuta a tvrdě pracovala. Současně s hudbou se věnovala televizní produkci, modelingu, módnímu návrhářství. Schopnost zpívat anglicky, francouzsky a v jazyku Inuitů, ji přivedla ke spolupráci s předními kanadskými skupinami. Vydala čtyři docela úspěšné desky, teprve ta letošní My All To You je ale kompletně její autorská. Všechny texty a melodie napsala sama a vokální partnerkou se jí na způsob inuitského katajjaqu stala v několika skladbách krajanka Pauyungie Nutaraaluk.
Inuité, nejpůvodnější obyvatelé severu Kanady potkal osud amerických Indiánů: jejich tradice pomalu se starou generací vymírají a mladí o ně nejeví zájem. Po staletí si Inuité uchovávali unikátní způsob života, kdy žili jen z toho, co jim příroda poskytla, dnes jsou tito vládci široširých ledových plání závislí na státních dávkách, neschopní se přizpůsobit uzavřenému prostoru. Přesto si díky ústní tradici svou naprosto unikátní kulturu dokázali dodnes udržet – i přes filtr modernizace. Světoznámým příkladem zůstává zpěvačka Tanya Tagaq, k níž Beatrice Deer sice vzhlíží, ubírá se ale přece jenom méně experimentálnější folkrockovou cestou s výchozím tématickým názorem: „Jestliže se sami nezměníte, nemůžete to vyžadovat po jiných. Minulost nezměníš, pouze se s ní musíš vyrovnat a naučit se odpouštět. Sobě i druhým."
(pro Český rozhlas)
Jiří Moravčík
