By the Way I Forgive You (2018)
Brandi Carlile
New Elektra
26.08.2018 | Před jejím ohromujícím hlasem neutečete, to zkrátka ani nejde a komplimenty, včetně přirovnání k americké Adele, na něj Brandi Carlile slyší ze všech stran.
Přidejme suverénní směs rocku, alternativního country, folku a věrnost spoluhráčům, bratrům Timovi a Philovi Hanserothovými a vyjde nám z toho sebevědomá songwriterka, které vítr do zad dodávají producentská esa T-Bone Burnett nebo Rick Rubin, což považujme za vyseknutí toho nejvyššího respektu k drobné lesbické zpěvačce. Na nejambicióznějším šestém albu se k nim přidali Dave Cobb se Shooterem Jenningsem a velkoorchestrální rozmáchlost zařídil dirigent Paul Buckmaster, aranžér nahrávek Eltona Johna, Leonarda Cohena a Rolling Stones. Záplava slavných jmen by ale neměla odvést pozornost od toho nejpodstatnějšího: Brandi dosud nenabídla emotivně naléhavější skladby o soucitu, zranitelnosti, mateřství a odpuštění. Ach jo, řeknete si možná, to zní jako reklama na slzavé country údolí, nic není ale není vzdálenější od pravdy a když Brandi ve skladbě Sugartooth odzpívá příběh drogově závislého kamaráda, hledajícího pravdu ukrývající se mezi Biblí a životem, zatrne vám. "Nakonec se vrátil domů," zkonstatuje Brandi po jeho sebevraždě a přidává přesvědčení: "Chtěl být lepším člověkem, ale život ho odkopl jako starou plechovku. Na důkaz, že žádný Bůh neexistuje."
Ani název alba nezvolila Brandi náhodou: než ho vydala, napsala otevřený dopis baptistickému knězi, který si počkal na to, až se naplní kostel lidmi, aby ji jako malou holku přede všemi odmítl pro její sexuální orientaci pokřít. Ke zmateným malým dětem se pak obrací ve skladbě The Joke.
Nevyhnula se ani rozjitřené atmosféře Ameriky: na stoupající násilí, policejní brutalitu a Trumpovo rozdělování společnosti poskytuje v Hold Your Hand jednoduchý recept: "Držme se za ruce."
Jiří Moravčík
