Soar (2018)
Catrin Finch & Seckou Keita
Astar Artes/Mwldan
24.06.2018 | Keltská bardka versus západoafrický griot
Kdyby pokaždé, když se v našem okolí objeví zvíře, považované za nadobro ztracené, vzniklo tak přirozeně krásné, nadčasové album, o to víc bychom se snažili k přírodě chovat šetrněji. V hudební radosti velšské harfenice a senegalského hráče na koru z návratu orlovce říčního na pobřeží Walesu po čtyři sta letech, nelze znovu přehlédnout ornitologickou symboliku: ptačí hrdina z předchozího alba - dibon - na noc neuléhá vedle samičky, ta spí jinde, žít bez sebe ale nedokážou. Pár orlích dravců také odlétá do afrických zimovišť odděleně, po návratu ovšem znovu hnízdí jako rodina. Tím je pro instrumentální duo dost naznačeno a hodně dáno.
Catrin s Keitou svedla náhoda: virtuózovi Toumani Diabatému válka v Mali znemožnila přijet do Evropy dřív, než těsně před koncertem, takže zasvěcení do tajemství kory se Velšance, dostalo od Keity. Nejen s vděku se k sobě po Diabatého odjezdu vrátili a z debutu Clychau Dibon proto dýchalo něco víc, než běžná spolupráce; to by ho nepotkalo vyhlášení albem roku 2013 a příval nejvyšších hodnocení. Následujících pět let se moc neviděli, k sobě je to ale táhlo, jako ty ptáky. Kapitolu keltský bard versus západoafrický griot považují za vyčerpanou a přesun k osobním tématům, kdy si už nevystačí se strunami a Keitovi nezbývá, než zpívat, dvojici odkrylo další prostor. Catrin třeba k vyjádření neubývající naštvanosti: ve skladbě Cofiwich Dryweryn (Remember Tryweryn) do smutného Keitova nářku mrazivě šeptá Capel Celyn - název historické velšské vesnice zatopené přes obrovský celonárodní odpor v roce 1965 vodou přehrady Llyn Celyn, zásobující, k ještě větší zlobě, vodou anglický Liverpool.
Svázáni napevno jako tkaničky od bot? Mohlo by být, pokud by něco takového v hudbě vycházející z kontrapunktu harmonicky vlnivé harfy a staccatové kory přicházelo do úvahy: oddělují se od sebe jako ti ptáci, některé skladby mají velšský začátek a senegalský konec nebo naopak a v Bach do Baisso překvapivě splývají v prolnutím Bachových Goldbergových variacích s griotským eposem Baisso.
Clarach - jméno prvního mláděte orlovce narozeného ve Walesu - ódu na svobodnou migraci, vystihuje úryvek z lyrického sleevenote britského publicisty Andy Morgana: "Není to tak, že odlétám tam, kam bych chtěl. Ne, vede mě touha k životu a jedno vím dopředu - znovu se vrátím."
(UNI)
Jiří Moravčík
