The Curious Hand (2017)
Seamus Fogarty
Domino Records
30.01.2018 | I když víme jaký rozdíl znamená poslouchat irského songwritera na koncertu a ze studiových alb, pořád nás to dokáže zaskočit.
Na jedné straně folkař s kytarou a banjem, na druhé elektronik sbírající přírodní zvuky a vyhledávaný zvukový designer avantgardních site specific projektů. Přidejme smysly stimulujícího výtvarníka nejraději prý malujícího kachny a s jednoznačnou definicí Ira z hrabství Mayo se můžete rozloučit. Něco na něho ale sedí pokaždé: chladným nechá jen málokoho. Autor silných písní na pomezí reality a snění totiž staví zavedené folkové formy před nové výzvy. Tím to ale nekončí: posluchačské vnímání nechává otevřené různým interpretacím a snižuje tak šanci stát se vyzpytatelným. Pozor: nepředstavujte si pod tím introverta zkoušejícího na nás pseudoumělecké triky, album se poslouchá jedna báseň a zanesené zvuky ze hřbitova dosluhujících klavírů, sousedské hádky nebo pohanského křiku z festivalu The Clare Shout dokreslují atmosféru, mají ráz razantního předělu nebo závěrečné tečky.
Seamus přestal být také sólujícím solitérem: s producentem a kytaristou Leo Abrahamsem (Brian Eno, Iarla O´Lionáird), houslistkou a kontrabasistkou Emmou Smith (Eliza Carthy, Gorillaz), bubeníkem Aramem Zarikianem a písničkářkou Rozi Plain v roli sboristky tvoří celistvou kapelu.
V textech nepřestává udivovat rozletem: s banjo technofolkově rozskřípanou skladbou Carlow Town se vrací k noci, kdy usnul v lavicích kostela, v zklidněné Christmas Time On Jupiter s akustickou kytarou vzpomíná na časy kdy v Chicagu dělal vyhazovače, americana Van Gogh's Ear s foukací harmonikou a tesklivými houslemi má být zase o raním dojíždění do práce, usuzovat na to z bláznivého videoklipu ale ani při nejlepší vůli nelze.
Hammondky a Seamusův tesklivý hlas pak dobrušují nářek Short Ballad For a Long Man nad posmrtném utrpení dvou a půl metrového irského obra Charlese Byrneho, milované celebrity Londýna 18. století, který ačkoliv si výslovně přál být pochovaný do moře, neunikl pozornosti chirurga Johna Huntera a jeho vyvařená kostra skončila jako exponát v Hunterově muzeu.
Zvýšený zájem o Seamuse Fogartyho potvrzuje i změna labelu: zatímco debut God Damn You Mountain vydal v roce 2012 u Fence Records kamaráda King Creosota, teď přešel pod křídla věhlasného Domino Records.
(UNI)
Jiří Moravčík
