I Can Be a Clay Snapper (2017)
Širom
Glitterbeat
30.01.2018 | Žít a tvořit v přirozené harmonii s přírodou
Průnik minimalismu na tradiční scénu není novum: vrstvení repetitivních riffů a melodií k působivému vrcholu dovedla například britská skupina Spiro. Ani slovinské trio Širom nezpívá, nesóluje a nepřitahuje pozornost k jednotlivým nástrojům: vše o něho směřuje k vytvoření společného zvuku. Sami za sebe nemusejí hrát složitě, propleteni dohromady a při správné volbě nástrojů, však docházejí k působivě strukturovaným kompozicím probouzejících pocit o vlastní emocionální krajině. Ano, žít a tvořit v přirozené harmonii s přírodou je klíčovým faktorem tria. Multiinstrumentalisté Samo Kutin, Iztok Koren a Ana Kravanja, vlastnící desítky nástrojů z celého světa, žijí a pracují na pronajatém statku nedaleko Lublaně, odkud vyrážejí na výlety do okolí. Naslouchají přírodním zvukům, spontáně s nimi na místě improvizují, nechávají se jimi pohlcovat a doma ve studiu následně zapouzdří do své imaginární tradiční hudby, jak ji říkají. Obdidovat tvůrčí fantazii Širomu je snadné, zato popsat neuvěřitelně kontrastní výsledek už je práce pro vraha, ne-li marnost sama. Směs tradice, folku, drone a trance music, improvizace a post rocku nečekaně narušovaná přeskoky k odposlechnutým africkým nebo indickým vkladům totiž připomíná abstraktní snění; princip tvorby přiznaný Anou, jinak akademickou malířkou.
Druhé album doprovází film Memoryscapes. Poodkrývá "výrobní tajemství" Širomu: hledat a nacházet v přírodě zvuk, jaký nikdo jiný neslyší. Někdy k tomu na úpatí zasněžené hory postačí perské housle ribab, otřískané hrnce, balafon, buben a ježdění zmačkanou plechovkou od piva po dřevěné desce. Zkrátka folk z paralelního vesmíru testující naše vnímání hudby mimo všechny kategorie.
(Český rozhlas)
Jiří Moravčík
