La Confusion (2017)
Amadou & Mariam
Because Music
04.01.2018 | "Žijeme ve velmi zvláštní době, kdy přestáváte rozumět tomu co se děje a k pochopení toho co se opravdu děje musíme mít stále víc trpělivosti."
Už druhý poslech vám zprvu zdvihnuté obočí vrátí do původní polohy: i té kytary nakonec ve valícím se moderním soundu s naprogramovanými bicími, dechy a basovým syntezátorem najdete dostatek. Opak by Amadoův velký fanoušek - legendární zvukový režisér Jimmy Douglass ( Rolling Stones, Björk, Kanye West) - v newyorském studiu při závěrečném mixu snad ani nedopustil. Mariam to pořád úžasně zpívá a občasný vocoder k ní už jaksi patří, hlas Amadoua pak zřetelně získal na atraktivní patině. Vše dobré co byste o albu chtěli říct pak nahradí poslech funky rockové skladby La Confusion: strhujícího gejzíru frustrace.
A tím jsme u nejvýraznější změny: Amadou & Mariam se vždy stranili jakýchkoliv politických komentářů, až jim to mnozí občas vyčítali. Doménou manželů zůstávaly převážně milostné, obecně přemítající písně s občasným rýpnutím do afrických nešvarů. La Confusion (Zmatek) odráží rozčarování dvojice z malijského a světového politicko-společenského dění, které, což uzná snad každý, se dnes opravdu blíží zmatku nebývalých rozměrů. "Žijeme ve velmi zvláštní době, kdy přestáváte rozumět tomu co se děje. Cítili jsme, že lidé jsou zmateni, přestávají jeden druhému naslouchat a z velkých plánů zůstala jen prázdná slova. Ze zpráv slyšíme jak se věci mění nebo se začnou měnit, ale realita je jiná a my už nevíme, čemu bychom měli věřit. K pochopení toho co se opravdu děje musíme mít stále víc trpělivosti," ozřejmila Mariam obsah skladby v symbolicky hravém videoklipu přepínající od extrému do extrému: promrzlé malijské děti loví před ledovým iglú ryby, plánují africký vesmírný program, provozují asijské bojové umění, pod palmami tančí jako o život a nakonec usednou na břeh oceánu. Také zmatek, nemyslíte? Se zajímavým detailem: než malí kosmonauti vzlétnou, vyfotografují se před tabulí se jmény Thomas Sankara, Kwame Nkrumah, Eduardo Mondlane a Patrice Lumumba - zavražděnými nebo podezřele z politiky odstraněnými africkými protikoloniálními vůdci. Od Amadou & Mariam rovněž dost nečekaný podprahový signál.
Společně zazpívaná chytlavá funky C'est Chaud varuje před smrtelně nebezpečnou cestou přes Středozemní moře za vysněným evropským rájem a vůbec nasazuje na africkou uprchlickou vlnu. Skoro až "retro" disko Bofou Safou má mentorský ráz: namísto tance, by mladí kluci měli raději něco dělat. A parádní číslo Mariam - Femmes du Monde se saxofonovým sólem, flétnou a kravským zvoncem - žádá o genderovou rovnoprávnost, v Africe setrvalém veleproblému.
Diarra balancuje mezi Stevie Wonderem a Salifem Keitou jak vokálně tak zasvěceným zvukem. Mokou Mokou s akustickou kytarou nechybí blues popový šarm a vynikající, hodně tvrdá Yiki Yassa míří na Blízký východ, přestože hlavní sólo má loutna ngoni Youssoufa Diabatého. Gradující Massa Allah pak v refrénu dává možnou odpověď na všude přítomný světový zmatek: Bůh to chtěl.
Výborné, moderní africkou hudbu výstižně reprezentující album s celosvětovým dosahem.
Jiří Moravčík
