Ballads Of The Broken Few (2016)
Seth Lakeman
Cooking Vinyl
05.07.2017 | Poptávku po nezrecyklovaných, neobjevených a do otravna nekolujících lidových skladbách řeší anglický folkař Seth Lakeman s přehledem: zpívá hodně vlastní, pseudotradiční, inspirované převážně mýty a legendami z rodného Devonu a Cornwallu na jihozápadu Anglie.
Od střídmé akustiky přechází k energickému stadiónovému rocku, sype ze sebe melodie, ze kterých jdou na mainstream mrákory, kontrast nečekaného výbuchu a baladického lkaní ovládá jako málokdo a líbí se holkám. Takže problém: tradicionalisté ho dokonce chtěli vyloučit z cen BBC Folk Awards (nakonec ji získal), zatímco po nominaci na Mercury Prize se pro širší veřejnost od roku 2005 stal "folkovým klukem z plakátu". Setha Lakemana jako by se tyhle názorové rozpory netýkaly: drží si vysoký umělecký standard a spíš vymýšlí, na jakém novém nepředvídatelném místě s jedinečnou akustikou bude natáčet. Po mámině kuchyni, kostele a opuštěném měděném dolu teď zvolil halu jakobínského panského zámku. Trochu to k temným skladbám - nikoliv za každou cenu baladám, titul klame - říznutým americanou a gospelem neštymuje, to je ale asi tak jediný a nepodstatný otazník vznášející se nad osmým albem. Následuje už pouze údiv: vzniklo naživo, během několika dnů, úplně poprvé pod dohledem producenta a to nikoho jiného, než slavného Ethana Johnse (Laura Marling, Paul McCartney, Rufus Wainwright , Tom Jones), čímž překvapení nekončí - rustikální zvuk dotváří ženské vokální trio Wildwood Kin z Davonu, další Lakemanovo naprosté novum. Rovnou řečeno: naprostá trefa. Definitivní odklon od předešlého kapelového folkrocku představuje doprovod: jen Lakemanův dramaticky vibrující tenor, skřípající housle nebo kytara, občas velký buben a podkresy Johnsenovy elektrické kytary a mandolíny. Za takřka symbolické (a věrohodné) prolnutí Western Country s Apalačskými horami berme Lakemanův cover Anna Lee, skladby, do níž se kdysi niterně položil Levon Helm (The Band) a kterou pro něho napsala písničkářka Laurelyn Dossett z Jižní Karolíny. V takovém kontextu Lakemana neznáme: dotýká se v něm amerických kořenů z pozice anglického folkaře. Tudíž zbývá už jen krůček k přemýšlení o anglo-americana. U autorských skladeb ( Silence Reigns, Stranger a Meet Me in the Twilight patří mezi jeho vrcholné kusy) nám Lakemanův nový směr tolik nepřijde, na povrch vyjde až se čtyřmi tradičními ze sbírky Cecila Sharpa: třeba u The Willow Tree a Pulling Hard Against the Stream byste na anglický původ nepřísahali ani náhodou. Album by klidně mohlo nést podtitul Jak se nezakopat v zákopech a vyrazit na zteč. K dobru věci.
Jiří Moravčík
