NYN (2016)
Kristi Stassinopoulou & Stathis Kalyviotis
Riverboat Records
05.07.2017 | Psychedelie nebude mít nikdy po záruce: pro někoho zůstává pořád nutné se do ní nebo za ní schovávat. Řecké dvojici - zpěvačka Kristi Stassinopoulou a multiinstrumentalista Stathis Kalyviot - pomáhá udržovat napětí jejich hudební triády: tradice-rock-elektro.
Zpěvačka a spisovatelka prošla mnoha proměnami: od muzikálové hippie Máří Magdalény k velvetovské Nico, od řeckého undergroundu až k popovým písním laïkó a rembetiko, vždy ustředěná v tradici Středomoří. Pak, přitahována Stathisovou interžánrovou konfrontací, propojila hru na indické harmonium s jeho techno-ambientem, samply a zvukem elektrifikované loutny do ryzího hybridního tvaru, jaký nejlépe vystihuje název předchozího slavného alba Greekadelic.
Do novinky NYN, ve starořečtině teď, se promítla nekončící řecká ekonomická krize, jejím katalyzátorem se nicméně nestala protestní energie, nýbrž smířlivý, nepolitický odhad situace: "Změňme svět, začněme ale u sebe."
Hudební a osobní rozpoložení dvojice nejlépe charakterizuje úvodní skladba Winter is Coming: svůdnou melodii s jemným hlasem Kristi obepíná souhra mellotronu s harmoniem a elektronický šumem, s bicími gradující v konstatování "blíží se nový středověk, ale uklidněte se, budeme na to společně". Rytmicky nejvířívější skladby I Know Nothing a Take Me Wind propojují kultury Egejského moře se Středozemním a připomínají úděl imigrantů bez řešení, takže se Kristi logicky v závěru ptá: "Proč?".
U I Wish I Were Water a Weather Changes vystřídá Kristi několik vokálních poloh ( řecko-bulharskou i popu se blížící), zatímco Stathis si pohrává s gongy gamelanu, samplem cikád, zkreslenou loutnou a indickou náladou. Step By Step otevírá kravský zvonec a s harmoniem a rámovým bubnem vyzývá k výletu do řeckých hor a hip hopový rytmus s elektronickými dudami žene dopředu Wave By Wave.
I přes napětí finančního řeckého problému nesklouzávají Kristi se Stathisem do proklamativního halasení, nejsou obtěžkáni nostalgií ani myšlenkami na nejistou budoucnost, a už vůbec "nikoho nejmenují": lyričnost k přírodě se převážně odkazujících textů souzní s velmi melodickou hudbou, víc prosluněnou než zamračenou. To není paradox: ani Mystic Rap třeba nehrozí agresivními beaty ale zvukově přeludovým přemítáním nad "malostí kapky uprostřed oceánu".
Album končí optimisticky skočnou skladbou All Things Come And Go: dobré časy, špatné časy, je to jen život, takže tančete a obejměte zemi i nebe.
Jiří Moravčík
