Folksongs (2017)
Kronos Quartet
Nonesuch
19.09.2017 | Šíře záběru smyčcového Kronos Quartetu zůstává neuvěřitelná - od klasiky přes experimentální avantgardu k world music - když ale v lednu 2014 slavil 40. výročí, obrátil překvapivě pozornost k anglo-americkým lidovým kořenům a pozval do londýnské haly Barbican folkové písničkáře Natalii Merchant, Rhiannon Giddens, Olivii Chaney a Sama Amidona.
Stalo se tak na popud společného vydavatele: Boba Hurwitze z labelu Nonesuch; vizionáře s filosofií, že v popmusic sice existují daleko větší hity, za to kariéra umělců někdy ani nestojí za řeč. Londýnská oslava se totiž vztahovala také na půl století existence labelu proslulého nadčasovou, žánry nerespektující hudební nabídkou.
Leader kvartetu David Harrington tehdy myslel i na přizvání protestsongové legendy Pete Seggera, jenže už to nešlo a folkař ke všemu za pár dnů zemřel. Mezi kovaným americkým tradicionalistou a čtveřicí zdaleka mladších hostů zeje zdánlivá hudební propast, ne už tak názorová, uvědomíme-li si aktivistické pozice, které Natalie Merchant, Rhiannon Giddens, Olivia Chaney a Sam Amidona na vlastních albech zaujímají. Ostatně i Harrington, celoživotní Seggerův obdivovatel, kdysi prohlásil: "Mocní lidé se umělců pro jejich nekonvenční způsob myšlení bojí a použijme proto jejich strach v náš prospěch."
Vztaženo i na Harringtona, protože pokud někdo Západu nalomil sebevědomý názor, že jedině z jeho středu může vzejít hudba pohlcující všechny smysly, byl to pod jeho vedením smyčcový Kronos Quartet. “Vždycky jsem toužil po živém, energickém a cool smyčcovém kvartetu bez obav, že mě za to někdo nakope do zadku. Musí ale vyjadřovat názory na život, vyprávět pravdivé hudební příběhy s půvabem, nadsázkou a hloubkou,” uvedl Harrington. Nepovrchní, upřímně zamýšlené procesy zkoumání přešly v kontakty s hudebníky z Afriky, Blízkého východu, Indie, Sibiře, Balkánu nebo Mexika, jejichž jména do té doby na Západě nikomu nic neříkala. Na papíře nezdůvodnitelné kombinace se vždy proměnily v nerozmetatelné mandaly; zdánlivý chaos přešel na vynikajících albech v harmonii a klasice navyklým věhlasným světovým koncertním sálům Kronos Quartet často úplně poprvé představil “hlasy a nástroje barbarů”. Vahou svého jména zároveň odmítl striktní dělení na Západní vážnou a etnickou hudbu. Bez předsudků vstupoval do konfrontací především s úmyslem vzájemně se inspirovat.
Odklon od avantgardních kompozic a hudby za branou Západu směrem k uctivému doprovodu tradičních anglo-amerických skladeb nám může na Folksongs přijít u Kronos Quartet jako sestup do méně překvapivého prostředí, nenechme se ale mýlit: záruku poskytují jak protagonisté alba, tak vhodně zvolené skladby, zaranžované až na Gabriela Witchera od Punch Brothers, hudebníky a skladateli působícími mimo folkovou scénu: Nico Muhly, Donnach Dennehy a Jacob Garchik.
Zpěvačka, hudebnice a názorově vyhraněná Rhiannon Giddens, členka Grammy oceněné skupiny Carolina Chocolate Drops hrající rannou černošskou old-time music, v současnosti tvoří sama na sebe a vzbudila obrovský zájem dvěma dalby i spoluzprací s producentem T-Bone Burnettem nebo cellistou Yo-Yo Ma. Skladbu Factory Girl - upravený irský lament s vlastním textem - věnovala smrti tisíců továrních dělníků v Bangladeši: "Zvedla jsem tvář k nebi a spatřila, jak tisíce motýlů zatmí slunce".
Americká písničkářka Natalie Merchant, pomáhající v 80.letech svým andělským hlasem vytáhnout z anonymity alternativní rockové scény skupinu 10 000 Maniacs, zvolila The Butcher Boy, lidový baladický příběh o tragické lásce vedoucí k sebevraždě a smutnou píseň z americké války za nezávislost Johnny Has Gone for a Soldier. Z Irska pochází jedna z nejoblíbenějších a nejpřejímanějších milostných skladeb Rambling Boys of Pleasure, která údajně učarovala básníka W.B. Yaetse a nově i Olivii Chaney, posouvající už léta vnímání anglického folku do zcela nových dimenzí.
Neočekávejte, že půjde o jednoduché folkaření: upozornění provázející Sama Amidona od samého začátku. Autor přesvědčivých písní totiž i v případě, že sahá do tradiční studnice zve k doprovodu Marca Ribotta, Bila Frisella nebo freejazmany a čerstvé album The Following Mountain mu pomáhal natáčet kytarista Leo Abrahams.
Jiří Moravčík