World Music - Malý průvodce světem world music

Ensen (2017)

Emel Mathlouthi

Partisan Records

04.07.2017 | Tuniská zpěvačka se zdrává považovat za protestní zpěvačku, chce být na Západě vnímána jako moderní, názorově svobodná arabská hudebnice se silnou vazbou ke své kultuře. Poslech ambiciózního elektro trad alba Ensen (Human) ji dává za pravdu: důraz na lidskou empatii a solidaritu přesto nepřekrývá naléhavé politické výzvy.


Emel Matlouthi si přisuzovanou roli aktivistické zpěvačky nevybrala dobrovolně: dívka s kytarou hlásící se k Joan Baez a libanonskému písničkáři Marcelu Khalifovi neměla v represivním režimu diktátora Ben Alího žádnou šanci na veřejné vystupování, rozhodně ne,  pokud by se nezřekla vzpurných názorů a podřídila prorežimní hudební selance. Což  odmítla a po striktním zákazů rádia a televize se v roce 2007 odstěhovala do Paříže, kde brzy pronikla na elektronickou scénu a spolupracovala s Trickym.

Dnes žije s dcerou a manželem v New Yorku, kde se na produkci nového alba Ensen domluvila s islandským studiovým mágem a skladatelem Valgeirem Sigurðssonem, jehož jméno určitě zvoní v uších fanouškům Björk nebo Sigur Rós.  Nespoléhala pouze na něho: kus práce odvedl také Švéd Johannes Berglund, známý pro změnu posluchačům skupiny The Knife; přesto měla celý čas po boku francouzsko- tuniského elektroproducenta Amine Metaniho.

Pro někoho možné překvapení: Tunisanka, pro níž středomořské klima zůstává zásadním tvůrčím impulsem a dva Seveřané, reprezentující nedefinovatelný, až mystický hudební trademark Islandu. Dnes se nicméně na hranice nehledí, sic se pořád najdou lidé snažící se nekonvenční Emel bez ohledu na její rozlet vtěsnat výhradně do škatulky world music, myšleno se vším všudy, tedy i s otravnými předsudky o severoafrické zpěvačce zpívající arabsky, pozbývající tím nároku pro uplatnění na globální scéně.

Album Ensen přijalo západní elektro artovou estetiku, základy ovšem staví na tuniských tradičních rytmech a blízkovýchodním tanečním stylu dabke. Dřevěné bubny a perkuse v rukách tuniských hráčů i akustické loutny a flétny přirozeně a s využitím efektů usadila do elektro podloží. Přišla i s inovativním nápadem:  veškeré basy jsou před úpravou zahrané na loutnu guimbri, ústřední nástroj tranzovní marocké gnawa music.

"Vcítit se do bolesti druhých a dát najevo své obavy, to je politické prohlášení. Dnes víc než kdy jindy ale nesnáším slovo politika, protože je až příliš pošpiněné. Umění musí najít novou definici," tvrdí Emel, trvající na přesvědčení o nekonečné síle hudby, kdy arabština, jazyk západním posluchačům nesrozumitelný, není překážkou, protože rozhodující je pro ní, stejně jako u Björk, jak slova zní. Například ve skladbě Ensen Dhaif (Human, Helpless Human) ve videoklipu i tanečně připomínající různé formy útlaku: "Ať už ve vztahu k diktatuře, rasismu, policejní brutalitě, odlišnému pohlaví nebo okamžikům, kdy utlačujeme sami sebe."

Partisan Records

Jiří Moravčík

Odkaz na Myspace.comWWW odkaz

Zpět