République Amazone (2017)
Les Amazones d'Afrique
Real World
19.09.2017 | Deset západoafrických zpěvaček se do role nemilosrdných amazonských válečnic na albu pouze staví: ohromujícími hlasy, elektrobeaty, kytarami a hip hopem prokrvenou postmoderní hudbou na pozadí griotských tradic si o respekt nicméně říkají.
Už s ohledem na potřebu zařadit se do celosvětové kampaně za rovnoprávnost a vzepřít se gradujícím návalům mužského násilí pachaného v Africe na ženách. "Chceme pomoci mužům pochopit, že rovnost mužů a žen je klíčem k budoucnosti a naše výzva k zastavení násilí má charakter universálního poselství."
Ve studiu Real World se Valérii Manot z pařížské agentury 3D Family podařilo shromáždit jak velké hvězdy, tak i ty dosud méně známé zpěvačky. Sešikovány po vzoru Amazonek, kdy jedna od druhé čerpá sílu, působí jako nadgenerační hudební armáda: vedle Angélique Kidjo, Kandie Kouyaté, Pamely Badjogo, Mamani Keita, Nneky nebo Mariam Doumbia, posloucháme i mladý potěr z Mali: Rokii Koné a Mouneissu Tandina.
Boj za práva žen probíhá také v západní Africe a nejde jen o rovnoprávnost, nerovný přístup ke vzdělání a podílu na vedení společnosti: znásilnění se tu používá jako válečná zbraň a obřízka v mnoha státech nepřestává mladé dívky děsit stejně tak jako nucené manželství a stoupající domácí násilí. Svému apelu přidaly západoafrické zpěvačky proto na důrazu názvem: Africké Amazonky. A pokud si muži s náběhem na misogynii z historie pamatují na Amazonky z Dahomey, měli by se mít na pozoru.
Nejprve odvážné lovkyně slonů, později palácové bodyguardky, nakonec elitní válečnice bez pudu sebezáchovy, před nimiž v děsu utíkali i francouzští vojáci, patřily až do poloviny 19. století k nejúdernějším oporám vládců království Damomey, rozkládající se na území dnešního Beninu. I mimo válečné pole se k nim muži mohli přiblížit pouze na určitou vzdálenost a jakýkoliv dotek znamenal smrt: rozpůlení chlapa mačetou pro Amazonky nebyl žádný problém. Podle mytologických válečnic je tak pojmenovali evropští kolonizátoři, a není divu, kdo by se bál Našich matek, jak zní překlad názvu N'Nonmiton z jazyka etnika Fónů.
Nápadu Valérie Manot před třemi roky v malijském Bamako s Mamani Keita a Mariam Doumbia (Amadou &Mariam) fandila i nejrespektovanější západoafrická zpěvačka Omou Sangare: peníze z výtěžku koncertů a alba jsou totiž částečně určeny pro nadaci The Panzi, financující léčbu deseti tisíců znásilněných žen z Demokratické republiky Kongo. Nakonec dala přednost práci na vlastním albu Mogoya, připoměla však odkaz Mande Charta, základní společenské listiny ve středověké říši Mali, zakotvující práva žen. Také se v ní píše: "Svoboda člověka spočívá v tom, že vidí, co chce vidět, říká, co chce říkat a dělá, co chce dělat."
Další megahvězda - Angelique Kidjo z Beninu - účast přijala, i když pouze v politické skladbě Dombolo, vydávající hned od začátku signál, o čem to bude hudebně: rozhodně žádná posluchačsky vstřícná selanka, to by zpěvačky nežádaly o pomoc francouzsko-irského elektro producenta Liama Farrella (aka Doctor L), tvůrce trad moderního futuristického zvuku konžské skupiny Mbongwana Star. Za tu cenu, že směsí digitálního ambientu, afrobeatu, elektrofunky a bluesrocku občas na úkor hlasů exhibuje a z pestré nabídky tradičních nástrojů si vybral jediný: loutnu kamelengoni. V tomhle směru album skřípe: méně moderny by bylo více. I když: primární je pro vokální superskupinu sdělení zpívané v několika jazycích a skladby míří hlavně do řad mladé generace.
Singlová skladba I Play The Kora má metaforické vyznění: ačkoliv griotkám napřímo nikdo hru na harfu koru nezakazoval, spočítat ženy beroucí od 12. století do rukou symbol západoafrické hudby vám pravděpodobně nedá moc práce; zkrátka i v kastě griotů určují některá pravidla výhradně muži. Podtrženo paradoxem: koru ve skladbě vůbec neuslyšíte, nahradil ji basklarinet s kytarou.
V La Dame et Ses Valises se pak raperka Nneka z Nigerie obrací pouze k ženám: "Nezapomeňte na to, že jste také královny."
Jiří Moravčík
