Love Party (2017)
Ya Tosiba
Asphalt Tango Records
07.10.2017 | Party zapovězené ženám
Přežije-li něco Stalina, přežije cokoliv, tvrdí dnes v Baku pamětníci syrového lidového stylu meykhana při pohledu na velmi populární televizní estrády, v nichž se starobylá ázerbájdžánská verze rapované poezie, dnes bychom řekli slam poetry, za vlády Sovětů zakázaná, proměnila v mainstreamový fenomén. A do toho přichází dvojice Ya Tosiba s albem spojující meykhana s elektrobeaty.
Ázerbájdžánská zpěvačka Zuzu Zakaria se tradice moc nedrží: náboženské zvolání Ya Allah zaměnila za Ya technology a vedle toho, že odvážně vstoupila na území vždy zapovězené ženám, k moderní proměně islámského meykhana přidala značně provokující akcent: ve videoklipu skladby Molla se po celou dobu ve výtahu vášnivě líbá s ženou. Může si to daleko od domova dovolit: etnomuzikologii sice vystudovala v Oslu, dnes ale žije v Berlíně, kde s finským pionýrem severského elektrostylu skweee Mesakem tvoří duo Ya Tosiba.
Zatímco třeba Inuité v katajjaqu mezi sebou soupeří beze slov, výhradně vydáváním zvuků a to i těch nejděsivějších, v tavernách ázerbájdžánského Baku se stovky let utkávají básníci a lidé s darem spontánního veršování, nucení se bez jakékoliv přípravy držet pevně udaného rytmu a schopní v rýmech a tématech navázat tam, kde protivník skončil. Pokud se nezadaří, prohrávají. Meykhana může trvat pár minut, ale i několik hodin, záleží na mistrovství a bystrosti soutěžících. Proto se traduje, že ti nejlepší získali umění okamžitého veršování od Boha, což nás zavádí do hluboké islámské historie: meykhana se z perštiny do angličtiny překládá jako "the place of the wine", česky si nevýstižněji pomůžeme s poetickou vinárnou. Hudební odkazy pak vedou k súfijským tradicím zhudebněné poezie ghazal a azejbardžánské verzi qawwali, strhujícímu mughamu, improvizované hudbě s náladou udávanou verši.
Stalin a jeho parta měli z lidového rapování poezie o každodenním životě v dělnických čtvrtích Baku hrůzu: co kdyby se satirické šlehy obrátily proti nim? Zákaz přišel se vznikem Sovětského svazu okamžitě, meykhana od té doby přežíval v podzemí a spontánním básníkům, nejčastěji lidem na hraně zákona s kladným vztahem k návykovým látkám, hrozilo vězení. Nebyli by to ale komunističti pokrytci, aby oblíbený způsob vyjadřování během druhé světové války nepoužili jako ideologickou zbraň proti nacistům. Konec války, konec oficiálního povolení: meykhana se znovu ocitl na černé kulturní listině. Teprve když Ázerbájdžán získal v roce 1991 nezávislost, pronikl na veřejnost, zásadně ovlivnil ázerbájdžánskou hip hopovou scénu a na obrovské popularitě získaly televizní souboje, kde soutěžící vyhrávají drahá auta a značné sumy. Oblíbenost následně proměnila rytmické poety v žádané hvězdy svateb, už bez potřeby dodržovat nepsaný zvyk: ženám vstup zakázán. Odnedávna jim totiž by byl přístup do mužské arény nestranící se vulgarit a sexuálních narážek zapovězený a když na svatbě došlo na meykhana, musely se vzdálit.
Se vstupem do kulturního byznysu - za přímé podpory vlády- se změnilo jak složení publika, tak zaměření textů a když se v meykhana poprvé objevily ženské raperky, staří mistři zaplakali. Svobodomyslné umění na pokraji společnosti se tím podle nich přetransformovalo na průměrnou syntézu poezie a rytmu, bez dodržování odvěkých pravidel, kdy stačilo prsty udat na stůl nebo na rámový buben rytmus, načepířit se jako kohout a spustit příval slov, představujících komentář a zbraň současně.
"Poetické souboje meykhana nám mohou připomínat sokratické rozhovory, ve kterých se proces hledání pravdy dějeprostřednictvím dialogů, argumentů, úvah a dohadování. Umělci na sebe tím přebírali úlohu pozorovatelů společnosti," napsala ve své magisterské studii o meykhana Zuzu Zakaria. Při hledání autentického provedení narazila na několik překážek: vychrlené verše se většinou písemně nezaznamenávaly, těch málo sbírek pochází z doby před nástupem Sovětů a hledat dnes v Baku komercí nedotčenou podobu, musíte zajít do zastrčených taveren nebo na soukromé akce, asi jako když v Andalusii zatoužíte po syrovém flamenku. Pro Zuzu docela problém: ženy na meykhana nadále nezvou. Na otázku, jestli by chtěla koncertovat v Baku odpovídá ano, reakce z domova na hudbu Ya Tosiba se nicméně vřelé pozvánce moc nepodobají. Dělat si srandu z mužských, náboženství, mladých pirátů silnic a fotbalových fanoušků to se zatím ani u liberálů v Ázerbájdžánu nepromíjí.
Album Love Party zahrnuje úpravy nasbíraných textů převážně staršího data přizpůsobených dnešku a vlastní, ironicky laděnou tvorbu zpěvačky. Hudba, přiznávající pravidelný rytmus a tradiční arabskou melodiku, ovšem s analogovými syntezátory tepe ve skandinávském elektro funky stylu skweee, u jehož zrodu stál finský producent Tatu Metsätähti aka Mesak. S meykhana to má společného už hodně málo, nejvíc s rapujím zpěvem Zuzu v původních dialektech, o to ale ani tolik nejde, bez Ya Tosiba bychom se hlavně asi jen tak nedozvěděli o meykhana, jediněčné kultuře spjaté s historií Ázerbájdžánu.
Jiří Moravčík
