Lamomali (2017)
M. Toumani Diabaté & Sidiki Diabaté
Wagram
07.10.2017 | Hudební fantasy, která se stala skutečností.
Francouzský poprockový zpěvák Matthieu Chedid není ani prvním ani posledním západním hudebníkem zamilovaným do Mali, zato jedním z mála, komu se podařilo přemluvit ke spolupráci tolik tamních osobností a ke všemu ještě libanonského trumpetistu Ibrahima Maaloufa, americkou zpěvačku Santigold nebo Youssou N´Doura ze Senegalu. Album Lamomali má být totiž druhem hudební fantasy, která se stala skutečností. Afropopovou Mali music 2.0. vyzývající k toleranci, soužití a solidaritě.
"Chci stát na podiu pařížské Bercy ve flitrovaných šatech a hrát pop," znělo zadaní mistrovského hráče na koru Toumani Diabateho, jinak uctívaného griota, kterého pokud paměť neklame, nikdo nikdy v takové situaci neviděl. Vlastně ani sblížit se s popem, na rozdíl od syna Sidikiho, hip hopové hvězdy zaplňující v Mali za každého počasí obří stadiony. Matthieu Chedid se přání zpočátku lekl, dokonce prý z úcty uvažoval o vypuštění kory, nakonec její zvonivý zvuk tvoří jádro většiny skladeb.
"Malijská hudba nepřestává trpět dozvuky války z roku 2012 a na severu země fanatici pořád vraždí," upozorňuje Toumani Diabate. A když přišly teroristické útoky ve Francii, napadlo ho, jak jinak si navzájem projevit solidaritu než hudbou varující před násilím a stavějící kulturní mosty mezi Francií a Mali. "Jedná se o politické album v tom nejvznešenějším slova smyslu," tvrdí Matthieu Chedid, syn slavného zpěváka a skladatele Louie Chedida, původem z Libanonu, a vnuk básníka Andrée Chedida, narozeného v Egyptě. Historie griotského klanu Diabaté sahá až do časů středověké říše Mali, takže spojení dvou tak významných uměleckých rodin prý albu dodává další vyznění. Když ve vznešené skladbě Manitoumani pěje Chedid, tak jak je u západoafrických griotů zvykem, chválu na Toumaniho, ten v něm spatřuje bílého griota.
Matthieu Chedid si už před lety s ohledem na rodinu zvolil umělecké jméno M a Mali pravidelně navštěvuje od roku 2008, kdy začal spolupracovat s malijskou slepou manželskou dvojicí Amadou & Mariam: společně s francouzskou písničkářskou Jain ji slyšíme v elektropopové skladbě L'Ame Au Mali. Inspiraci pobral Chedid také u podobně koncipovaného projektu Africa Express vedeného rockovým zpěvákem skupiny Blur Damonem Albarnem, kde se seznámil s malijskou zpěvačkou Fatoumatou Diawara, jednou z nejvýraznějších reprezentantek moderní hudby evropské africké diaspory. Její hlas albem skoro vládne a ve skladbě Toi Moi si na své přání zazpívala s Chedidovým otcem.
Majestátní harfa kora, symbol západoafriké hudby, má být duší alba, znějí na něm ale i další tradiční nástroje, přirozeně zapadající do elektropopového zvuku, takže když za doprovodu dřevěného balafonu zvedne svůj něžný hlas Philipp Jaroussky, vůbec nám to nepřijde jako účelová úlitba myšlence vzájemné spolupráce, tedy pozvat do studia co nejvíc slavných osobností, potěší hlavně fakt, že se k ní hlásí i tak světově proslulý kontratenor, za kterého co by jiní dali.
Ke sdílení solidarity se při tvorbě videoklipů ochotně přidal věhlasný módní návrhář Jean Paul Gaultier, výstižný obal je dílem streetartového umělce a fotografa Jeana René a na místě není ani překvapení, kdo všechno na Chedidovu výzvu vklouzl do skladby Solidarité: brazilský bossa nova písničkář Seu Jorge, čínská producentka a DJejka Chacha, libanonská popstar Hiba Tawaji, senegalský velikán Youssou N´Dour, zpěvačka Santigold z newyorského popového undergroundu a trumpetista Ibrahim Maalouf.
Jiří Moravčík
