Wa Di Yo (2016)
Lakou Mizik
Cumbancha
09.10.2016 | Po apokalyptickém zemětřesení se statisíci oběťmi, které v roce 2010 zasáhlo chudý ostrovní stát Haiti, by se dalo čekat, že se země rozezní těmi nejsrdceryvnějšími písněmi. Takhle to ale na Haiti nefunguje: pro skupinu Lakou Mizik se na debutovém albu stalo neštěstí zdrojem očistné, bujně taneční hudby.
Západní produkční tým takové snaze dobře rozuměl: stál už za prvními alby skupiny Sierra Leone´s Refugee All Stars, rovněž kdysi plašící nepředstavitelné zoufalství z krvavé občanské války v africkém státě Sierra Leone tanečním reggae. Můžeme se haitskému kytaristovi a zpěvákovi Steeve Valcourtovi divit, ale než by pořád myslel na důsledky neštěstí, raději sestavil skupinu Lakou Mizik a začal hrát hudbu, při níž mohli být lidé alespoň na chvíli šťastní.
Haitská hudba k tomu má všechny předpoklady: Valcourtovi stačilo tradiční směs afrických, karibských a francouzských vlivů rozpálit rytmickou magií voodoo, populární karnevalovou hudbou rara, gospelovou velebností a západní producenti přidali odvázané pouliční veselí z New Orleans. Zvuk kytar, bubnů, akordeonu a sborů vyhlášených haitských zpěváků má pak sílu účinného tanečního protiléku. Zárukou uvěřitelnosti Lakou Mizik se stal hlavně legendární zpěvák Boulo Valcourt, otec Steeva, zosobňující dvě výrazné haitské tradice: potulné trubadúry (kreolsky twoubadou) a styl compas (kompa, konpa).
Skupinou Lakou Mizik založenou těsně po zemětřesení prošlo mnoho členů, dnes se počet ustálil na devíti a generačně sahá od dvacetiletých mladíků k šedesátiletým veteránům.
Americký producent Zach Niles nabídl pomoc okamžitě, přistoupil přitom na vizi Steeva Valcourta: zprávy z Haiti by neměly být jen o přírodních a politiky způsobených katastrofách a s hudbou Lakou Mizik by se lidem mělo dostat docela jiného pohledu, než jaký předkládají zahraniční média. Není to poprvé, co hudebníci korigují zkreslené informace a s tím souvisí i název alba zahrnující jak optimismus, tak varování: Řekněte jim, že jsme pořád tady. I přes obrovskou a nezištnou pomoc proudící na Haiti z celého světa, se totiž zaostalá země s následky zemětřesení stále potýká i díky neschopnosti místních politiků.
Lakou Mizik začínali ve sklepním studiu hlavního města Port-au-Prince, kde se potulovali psi a vypadávala elektřina. Zpočátku bez větších ambicí, chtěli jen bavit sebe a okolí. Zach Niles je ale přesvědčil, aby na sobě zapracovali a když ke spolupráci přizval britského producenta Iestyna Polsona, natáčejícího s Patti Smith a Davidem Bowiem, začalo se pomalu rýsovat debutové album a zanedlouho plán na zahraniční koncerty. A tehdy, jak kdosi napsal, skupina Lakou Mizik jako bájný Fénix vylétla z popela a vydala se roztančit už nejen Haiti, ale i zbytek světa.
Jiří Moravčík
