Beyond the Bog Road
Eileen Ivers
Entertainment One Music
09.10.2016 | Newyorčanka si od režiséra filmu Titanic Jamese Camerona, členů skupiny The Chieftains, Al Di Meoly, Stinga nebo Patti Smith vysloužila pověst houslové čarodějnice.
Tím ale vizitka držitelky Grammy nekončí: John MacLaughlin si ji dokázal představit jako náhradu za Jerry Goodmana, nezapomenutelnou roli sehrála v přelomové taneční show Riverdance a většina dirigentů prestižních světových filharmonií se kterými vystupovala, si ji chtěla udržet za každou cenu, jenomže Eileen Ivers to vždycky nejvíc táhlo k irské hudbě. Proto nejprve pomáhala zakládat ženskou skupinu Cherish the Ladies a od roku 1994 natáčela vlastní alba. Od svého mentora, irské tradičního houslisty Martina Mulvihilla, se Eileen tehdy dostalo rady: ”Je sice pravda, že irská hudba je posvátná a člověk by si měl rozmyslet, než ji něčím znesvětí, ale když do ní nebudeš vkládat módní věci, co právě letí, neměla bys jí tím ublížit.” A tak ji zasnubovala s jazzem, africkou hudbou, rockem nebo dokonce punkem. Od keltského šílenství si držela odstup a nikdy nikam nespěchala: na to co Eileen Ivers s houslemi dokázala, má vlastně docela skromnou diskografii. Nejvíc se v posledních letech věnovala mapování irské hudební diaspory, tématu pro ní blízkém: narodila se totiž v roce 1965 v newyorském Bronxu čerstvým irským emigrantům. Na novém albu vypráví barvitý příběh o tom, jak rozkvétající americkou hudbu opylovali irští muzikanti a vrací se na samý začátek, kdy po vypuknutí nejstrašlivějšího neštěstí, které Irsko potkalo - hladomor v letech 1845-1850 - se ze Zeleného ostrova vydalo za oceán přes milión Irů. Eileen Ivers se zamýšlí nad tragickým osudem hladovějících krajanů, ale nepropadá lítosti: s hrdostí vypráví, jak prý dokázali zapálit i mokrou půdu a ještě ji naučit zpívat.
"Irská hudba se integrovala do apalačské old-time music, cajunu, country, bluegrassu a blues. Uplatnila se prakticky všude a tenhle hudební zázrak nese dodnes ovoce," tvrdí Ivers a připomíná například údiv Louise Armstronga nad soupeřením irských tanečníků a černošských stepařů ve 20.letech minulého století v New Orleans, vedoucí k výbušnému tanci Black Bottom a slavného jazzového trumpetistu pak ke složení skladby Irish Black Bottom, kterou Ivers přizpůsobila době a své energické kapele.
Dává do souvislosti také Irsko s blues: když prý kdysi irští dělníci stavěli s černochy americkou železnici, po večerech společně jamovali. Skladbu Linin´Track známe od bluesmana Leadbellyho, Ivers název zachovala, ale přidala ještě irský jig Paddy on the Railway a připravila tak příležitost vyniknout irské zpěvačce Deirdre Brennan ze skupiny Clannad a americkému bluesovému zpěvákovi a hráči na foukací harmoniku Tommy McDonnellovi.
Jiří Moravčík
