Abbar el Harmada (2016)
Aziza Brahim
Glitterbeat
09.10.2016 | "Náš žalozpěv vynáší pouštní vítr až do nebe, ale naděje na mír pro Saharawis bledne. Své lásky k vlasti se ale nikdy nevzdáme," zpívá Aziza o těžkém udělu své země, do které se ještě nikdy nepodívala.
Saharskou arabskou demokratickou republiku od 70. let z velké části okupuje za přihlížení zapadních mocností Maroko, podtrhující status quo vybudováním bezmála tři tisíce kilometrů dlouhé, zaminované ochranné zdi, oddělující území bohatá na nerostná ložiska od vyprahlé, neúrodné pouště. Tu kontroluje Fronta Polisario, po letech krvavé guerillové války proti Maroku, odhodlaná dosáhnout spravedlnosti cestou informačního vzpěčování, v současnosti nejúčinější zbraně národa Saharawis, udržující povědomí o národní identitě v alžírských uprchlických táborech, kde už desítky let skoro polovina Saharawis v těžkých podmínkách přežívá.
Před čtyřiceti lety se ve skalnatém alžírském reginou El Hamada, místně nazývaném Ďáblova zahrada, narodila i Aziza Brahim, považovaná po smrti zpěvačky Mariem Hassan za nejzářivější hlas Saharawis a západosaharského pouštního blues hawl: velmi vypracované soudržnosti muzikanství a poezie v jazyce hassaniya.
Tvorbu Azizy Brahim odjakživa určuje nomádství: Fronta Polisario ji nechala vystudovat hudbu na Kubě, pak jezdila po světě s Mariem Hassan a když se usadila v Barceloně, aktivně vstupovala do nejrůznějších mezinárodních projektů. Teprve producent Chris Eckman jí ale na minulém, daleko akustičtějším albu Soutak pomohl dotáhnout autorskou vizi do takřka dokonalé podoby, slučující zpěvaččiny politické názory se soucitnou hudební výpovědí.
Se sílící frustrací z exilového zoufalství bez brzkého řešení a probíhající uprchlické krize, kterou ve textech nemohla minout, přidala Aziza na albu na naléhavosti, emocionalitě a hlasitosi: jeho zvuk proto ovládli hned čtyři kytaristé, včetně hostujícícho Samby Tourého z Mali a důrazná senegalská rytmika, ke které se Aziza znovu přidává s bubnem tebal.
Smířlivý dialog mezi zeměmi, kulturami, generacemi, národy, vírami a lidmi, jak Aziza Brahim album popisuje, prostoupil i do hudby: mixu hawl, západoafrických rytmů, tuarežského rocku, flamenca a kubánského sonu.
Jiří Moravčík
