Faransiskiyo Somaliland
Sahra Halgan
Buda Musique
09.10.2016 | Když somálská zpěvačka vystoupila v roce 2011 na pražském festivalu Respect, kdo z nás - upřímně - tušil kde leží Somaliland: samozvaný, mezinárodně neuznaný stát, zároveň nejklidnější, relativně prosperující region na severu Somálska s vlastním presidentem a klanovou vládou.
V somálském kotli krveprolití, terorismu islámské organizace al-Šabáb, obrovského hladomoru a dlouho v podstatě nefunkčního státu ze samého světového ekonomického dna, představuje Somaliland ostrůvek relativního klidu. Draze vykoupeného: než se v roce 1991, hned po vypuknutí somálské občanské války, region osamostatnil, byl v předchozích třiceti letech zpustošen jako celé Somálsko a zákon šaríja tvrdě prosazujícími islamisty vracen kamsi do středověku. Utekl odsud kdo mohl a hudební scéna tak dodnes připomíná vyhaslé ohniště, rozdmýchávané umělci roztroušenými po celém světě.
„Já jsem neodešla protože bych se rozhodla vyjet na výlet, neměla jsem na vybranou,“ tvrdila vždy Sahra Halgan, žijící od roku 1992 ve Francii. To, co jsme u ní vždy bez možnosti srovnání, protože o hudbě ze Somalilandu toho víme opravdu málo, nejvíc vnímali, byly somálské tradiční skladby pod napětím tranzovních západoafrických rytmů. Vysvětlení tak zeměpisně neobvyklé kombinace zdá se být u kosmopolitně založené Sahry Halgan prosté: na předchozím albu z roku 2009 ji doprovázel kytarista Peter Solo ze západoafrického Toga a pokud na novince Faransiskiyo Somaliland přibyly tuarežské pouštní blues, rocková energie, valivý tranz lovecké hudby z malijského kraje Wassoulou a hravá psychedelie, stojí za tím tři Francouzi. Stačí znát jména a není se čemu divit: kytarista Mael Saletes a kontrabasista Vincent Bertholet patří k páteřním členům švýcarské fusion skupiny Orchestre Tout Puissant Marcel Duchamp, považované za jeden z nejvýraznějších objevů poslední doby, a sekunduje jim perkusista, hráč na kamalengoni a producent Aymeric Krol. Za ním jde zase úspěch malijské skupiny BKO Quintet, originálního spojení lovecké hudby s griotskou tradicí a rockem.
Multikulturní přesahy, po jakých dnes mnozí sahají, ale jen někteří jej zvládají obrátit ve prospěch výjimečné hudby, se pro Sahru Halgan, ukazují být pravým požehnáním. Nestále rytmy pak ideálním podložím pro její mezi lyričností a dravým ječením těkající hlas. Album doprovází DVD zachycující ve filmovém dokumentu režiséra Crise Ubermanna její životní příběh usazený do historie Somelilandu.
Jiří Moravčík
