Urram
Karen Matheson
Vertical Records
13.03.2016 | Má to být oslava gaelských písní – a skutečně: první album skotské zpěvačky nazpívané výhradně v gaelštině tak zní.
Leccos vyčteme i z překladu názvu: Respekt. A v platnosti zůstává i dávný kompliment herce Seana Conneryho: "Jejího hlasu se bezpochyby musel dotknout Bůh."
S překročením hranice městečka Taynuilt, ležícím na západu země, kousek od souostroví Hebridy, v sobě matka Karen Matheson zamykala gaelštinu na klíč: se starodávným keltským jazykem by se v očích "moderních" Skotů těžce zdiskreditovala. Nikdo vám nerozumí, tak si ten jazyk málem z éry dinosaurů nechte na doma, slýchala a proto se dál ve vnitrozemí gaelsky neodvažovala promluvit. Totéž odmalička vštěpovala dceři, lež bezvýsledně: Karen čím dál víc k mizející gaelské tradici tíhla. Dnes už se sice veřejností rehabilitovaný jazyk vyučuje na školách a nad vzácným dědictvím drží ochranou ruku skotská vláda, rodilých mluvčích však ubývá. Role zpěváků, spisovatelů a uchovávatelů tradice proto stoupá. Karen Matheson přitom nenaskakuje do rozjetého vlaku: gaelské tradice byly vždy součástí tvorby a úspěchu její skupiny Capercaillie.
Skotští Capercaillie nepovažovali za nutné nechat se zahrnout do mainstreamové keltské hudební vlny, dobývající od 80. let svět. „Nikdy nepřestanu se zpíváním gaelských písní, jsou uloženy v mé krvi. Toužím po tom, aby je slyšeli i jiní a přestali si konečně myslet, že se všechno točí pouze kolem Enyi,“ tvrdila Karen Matheson. S manželem, klávesistou a producentem Donalem Shawem a zbývajícími členy, mezi které patří také uznávaný flétnista a hráč na irské píšťaly Michael McGoldrick, na alba zvali i africké zpěváky a folkrockoví Capercaillie tím získali statut objevitelské, žánry přesahující skupiny.
Třetí sólové album zpěvačky inspirovala ztráta rodičů, přecházející v rozhodnutí nazpívat ho celé v gaelštině, a touha připomenout krásu dvou unikátních gaelských vokálních tradic: pracovních písní a mouth music; rytmických zpěvů bez doprovodu nástrojů, určených k úpravě ručně tkané látky z ovčí vlny a tanci.
Ve folkrockových úpravách tradičních a autorských skladeb doprovázejí Karen Matheson kolegové ze skupiny, hosté a smyčcové kvarteto a nemáme pochyby, že zvukomalebněji by to snad ani nešlo. Na albu Urram se ale potřeba osobní identity také sbíhá se zkušenostmi nabytých u Capercaillie a na glasgowském festivalu Celtic Connections, jemuž multikulturní přesah vtiskl dlouholetý umělecký ředitel Donal Shaw. Přizvání senegalského hráče na koru Seckou Keity a Soumika Datta, indického mistra na bezpražcovou loutnu sarod, není rozhodně cosi nad plán: oba virtuózové album výrazně poznamenali, když ne rovnou definovali jeho velebně znějící zvuk. Seckou Keita má navíc v prolínání griotských a bardských tradic bohaté zkušenosti: s waleskou harfenicí Catrin Finch natočili Clychau Dibon, podle ankety magazínu fRoots nejlepší album world music roku 2013.
Jiří Moravčík
