Conflict Tourism (2015)
Katriona Gilmore & Jamie Roberts
GR Records
13.03.2016 | V anglickém folku mají dvojice silnou pozici a pamatuje na ně také vlivná anketa BBC Folk Awards: houslistka Katriona Gilmore a kytarista Jamie Roberts v ní pobrali několik nominací.
Ani teď folkovou minulost nezahodili, otevřeli se ale dalším žánrům a znějí suverénně jak nikdy předtím.
Čtvrté album doprovází citát izraelského plukovníka ve výslužbě vodícího turisty na frontovou linii v Sýrii: "Přijdou domů a mohou vyprávět přátelům, že viděli bitvu."
O novodobé zvrácené zálibě - dark tourismus - cestovat na nejrůznější místy světa, zblízka pozorovat válečné a přírodní katastrofy a fotografovat si neštěstí jiných, ale jedenáct autorských skladeb není, konflikt v nich představuje universálnější téma: každodenní osobní dilema ve vztahu k lidem, společnosti, světu a jeho aktuálním nemocem. "Líbí se nám myšlenka stát se průvodci na minových polí rozhodnutí," uvedla Katriona.
Dvojice nevědomě obrušuje hrany ještě jiného konfliktu: popularitu skupiny Mumford and Sons, nařčené z vykalkulovaného zneužívání tradiční hudby, se kterou opravdu neměla absolutně nic společného. Vedla k tomu, že tradici začala poslouchat mládež, což spoustu anglických folkařů přivedlo na myšlenku zkontaktovat se s dříve nemyslitelným popem. Akustické nástroje, nádherné hlasy a inspirace ze starých sborníků u Gilmore a Robertse zůstávají v platnosti, hudebně je ale působivě aplikují na dnešní dobu a jasně přitom vědí, s čím zacházejí. Ve skladbě She Doesn’t Like Silence o "nenávisti k tichu znějícím příliš nahlas" třeba doznívá tradiční a bluegrassová minulost dvojice, zatraktivňuje ji ale zvýšený zájem o folkrock rock infikovaný vkusným popem a elektrobeaty.
Reformace anglického folku s úmyslem vyjít vstříc novému publiku probíhá i po jiné linii: do hry vstoupili producenti a muzikanti z rockového a popového světa. Gilmore a Roberts si vyžádali producenta Marka Tuckera (PJ Harvey, Fairport Convention, Portishead) a do kapely přizvali Phila Henryho s lap steel kytarou, bubeníka Jamese 'Hutch' Hutchinsona (Bonnie Rait, Ry Cooder) a Robertson na popud Tuckera poprvé pracuje s naprogramovanými bicími.
Pokud by se Gilmore s Robertsem vytasili s albem před érou Mumford and Sons, na úspěch v anketě BBC by mohli zapomenout: folkoví stařešinové by je do ní ani neopustili. Dnes, kdy na slavnostním předávání cen v londýnské Royal Albert Hall se k tradici vášnivě hlásí Jarvis Cocker a pop už není pro folkaře nadávkou, bychom o úspěch dvojice zpochybňující dřívější tabu neměli mít strach.
Jiří Moravčík
