From Here (2015)
Stick In The Wheel
Stick In The Wheel
13.03.2016 | Nejlepší světové album roku 2015 podle ankety britského magazínu fRoots.
Na rovinu: kdo by předpověděl, že daleko sofistikovanější studiové nahrávky pokoří v kuchyni natočený debut ještě loni neznámé skupiny z londýnské čtvrti East End, měl by se dát na věštění. Pokud se navíc našlo dostatek lidí dávající Stick in the Whell hlas, svědčí to o zdravém jádru ankety, vždyť spousta jiných šla po jistotách a sázela na humanistické výzvy známých jmen, zatímco uváděná filosofie udržitelného života londýnských pankáčů se drží kréda dělnických čtvrtí: nechovat se k sobě jako ču...ci.
Jednoduchost punkem a skiffle naočkovaných skladeb, doprovázených dobrem, houslemi Joolie Wood, hlasem druhé zpěvačky Fran Kempster a tleskáním Si Foote, ve srovnání s "vyšším a květnatým" folkovým standardem nebudí dojem přiliš velkých hudebních ambicí. Jedná se však o postoj skupiny nic nepřikrašlovat a nevzdalovat se od svého manifestu: "Hrajeme pro lidi hudbu našich lidí. Natáčíme v našich kuchyních a obývacích pokojích. To je naše kultura, naše tradice."
Vyřešeny mají také důvody, proč se živočišná zpěvačka Nicola Kearey odmítá vzdát hovorového dialektu a skupina témat o londýnských nepokojích, chudobě, sociálně nespravedlivém systému a erozi občanské svobody: protože prý musí.
Za způsob, jak přimět dnešní posluchače uvědomit si paralely s minulostí, Stick in the Wheel zvolili výběr klasických tradičních skladeb, v textech mírně aktualizovaných a odehraných punkově nasyrovo, bez příkras, až namísto krásné melodie začnete vnímat podstatu příběhu, vyznívající možná důležitěji než dřív. Viz Hard Times of Old England, Bows on London nebo Seven Gypsies. Ani balada The Blacksmith - asi nejznámější verzi známe od Shirley Collins - nezněla předtím zoufaleji. Nominace v anketě BBC Folk Awards získala skupina nejen za zpracování populární skladby Bedlam: groteskní zobrazení léčby šílenství ze v 17. století, točící se okolo londýnské nemocnice Bethlem Royal Hospital, mrazivě alarmuje v podání Kearey i dnes. Další - Nováček roku 2015 - pobrali Stick in the Whell za vlastní song Me N Becky o "nejpodivnějším nakupování jaké dvě kamarádky zažily". Pravda je taková, že o něm a odebraných dětech přemítají ve vězení a vztahuje se k londýnskému rabování z roku 2011. Ještě větší sílu má také jejich Common Ground, natočená ve skladu, kde Si Foote za perkuse použila krabice a dřevěné palety.
U závěrečných skladeb - Who Knows a By of River - přijde velmi ostrý střih: ta tam je punkáčské lo-fi, zvuk zhutní a přejde do strašidelné pohanské atmosféry, vycházející z knihy Voice of the Fire britského spisovatele a komiksového scénaristy Alana Mooreho. Najednou posloucháte úplně jinou skupinu, zvlášť když druhá verze By of River představuje vlastně čistou drone music. Takže čas na odhalení: oním kytaristou a hráčem na dobro je Ian Carter, producent grime/dubstepové scény pracující pro Wileyho a GhostPoeta.
Skvělé album, skvělá zpráva pro anglický folk.
Jiří Moravčík
