Ya Balad (2015)
Bachar Mar-Khalif
Infine Music
13.03.2016 | Říká si Svatý, v Boha ale nevěří. Přesto ho žádá: zachovej nám přízeň a ukonči náboženské spory; nebo nám dej navěky pokoj.
Libanonský zpěvák a multiinstrumentalista ví o čem mluví: z náboženskou válkou rozvráceného domova musel už jako dítě utéct. Nadžánrovým třetím albem Homeland se dotýká hranice transcendence a odkrývá osobní konstelaci: šťastný, smutku navzdory.
Kaleidoskop nostalgických obrazů z dětství se Bachar Mar-Khalifovi proměnil v otevřený dopis domů; plný obav, že by mohl zapomenout jak voní čerstvý kibbeh a vzpomínek na mládež, řešící uprostřed války a uprchlických krizí palčivý problém: co přijde večer. S Khalifovým rozpoložením koresponduje obal: jeho portrét od britského fotografa Lee Jeffriese, světoznámého autora jímavých portrétů bezdomovců.
Album otevírá liturgickou skladbou Kyrie eleison, onou žádostí na Boha, a hned je jasné, kolik je v něm rockera, klasického klavíristy a co mu dal do vínku otec, legendární loutnista Marcel Khalife.
S následujícím reggae Balcoon odhady, co od něho čekat ještě víc rozostřuje, takže proč dál napínat. Khalifovy podmanivé, až intimní skladby umí nabrat i dravé rytmy: vkládá do nich tranzovní elektroniku, jazz, dub a tradiční a současnou hudbu Blízkého východu. Zpívá arabsky a hlavně na koncertu vyjde najevo, proč si ve studiu vystačil skoro sám. Sedí za klavírem, obklopený syntezátory a mistrně zvládá looping. Naživo pracuje se samply cembala, smyčců, bicích a sborů: soustředěný, ale i s vášnivě rozpřaženýma rukama a vlnícím, emoce neskrývajícím tělem.
Z Libanonu, kde se v roce 1983 narodil, s rodinou odešel o pět let později přes Alžír do Paříže. Vystudoval konzervatoř a později spolupracoval s Národním francouzským orchestrem a Ensemble intercontemporain, založeným Pierrem Boulezem. Volně pak přešel k jazzu, hip hopu a taneční elektronice. Bratr Rami Khalife se proslavil s elektro avantgardní skupinou Aufgang a když se sourozenci dali dohromady ještě s otcem, setkali se s obrovskou odezvou. Tehdy si Bachar vložil do jména Mar neboli svatý: ironickou připomínku na řadu svatých z Libanonu.
Matka Yolla Khalife patří k významným, popmusic vzdáleným zpěvačkám a při poslechu dabke skladby Lemon byste stěží hádali, že ji Bacharovi pomohla složit. Zatímco od otce si vypůjčil vroucný hymnus za předčasně zemřelé děti Madonna, roztepávající verše iráckého básníka Saadi Yousefa rytmem marockého gnawa. Přímo dětem je pak určena libanonská tradiční ukolébavka Yalla Tnam Nada , nazpívaná íránskou herečkou Golshifteh Farahani, žijící nedobrovolně ve francouzském exilu.
Jiří Moravčík
