Servant of Love (2015)
Patty Griffin
27.02.2016 | Pro dnešní Ameriku takřka nenahraditelná písničkářka: fakt vyplývající z poslechu desátého alba.
Zvukově intimní, rytmicky střídmé, v náladách mrazivé a na poslech svým způsobem náročné skladby, nenaplňují předpoklady těch, co po jejím nečekaném rozchodu s Robertem Plantem očekávali výbuch vzteku a zoufalství. Jednapadesátiletá songwriterka se nenechala zahnat do slepé uličky: hořkost neskrývá, lásku přesto dál považuje za elementární sílu, od níž se ale odrážejí pochybnosti o světě ve kterém žijeme. Štve ji cynismus a nově i chamtivý vztah k přírodě: "Čím jsem starší, tím víc se od takových věcí neodvracím. Nechci aby se neteře a synovci na mé vrstevníky dívali jako na generaci, která je úplně v prdeli."
Skladby Patty Griffin nezatěžuje morálním postojem uvnitř sebe zčista jasna nalezeného aktivismu, jen se to tak u ní asi všechno semlelo a muselo ven. Skrze obdivuhodný hlas, folkové balady, blues, jazz a metaforami zatěžkané, pro ní samotnou nepochybně léčivé texty.
"Arabsky laděná" skladba Good and Gone připomíná loňské nesmyslné zastřelení černošského mladíka Johna Crawforda policií v Ohio a bluesrock Gunpowder se utápí ve znepokojivé temnotě: " Jako bychom ani nevěděli proč, vykrádáme hroby a kolébky a odvodňujeme řeky, až zůstanou suché".
Úvodní skladba Servant of Love představuje emotivní nálož: srdcervoucí zpěv, klavír a trumpeta jazzmana Ephraima Owense vás přikovají k zemi a naznačí, s čím dál počítat. Dlouholetý spolupracovník, producent a multiinstrumentalista Craig Ross vyšel rozpoložení Patty Griffin vstříc: bicí takřka nepoužívá, doširoka otevřel prostor hlavně pro akustické nástroje a pokud je potřeba, využije sborový vokál vynikající americké písničkářky Shawn Colvin.
Bolestné blues Hurt a Little While zdůrazňuje v podkresu kláves jen elektrická kytara a You Never Asked Me klavír, což stačí, aby se někde na druhém konci světa Planty rozškytal. "Nacvičovali jsme katastrofu, tančili tanec zkázy," dozvídá se totiž od Patty, obracející se na bývalého milence i v krásně smutné, tak trochu jinotajné skladbě Rider Of Days. V jazzůvce Noble Ground už je smířlivější: nikdo prý není bez viny.
Nepředjímejme, přesto: výroční ankety určitě docení, že Patty Griffin natočila jedno z nejlepších alb své kariéry.
Jiří Moravčík
